19 C 41/2020-57 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2020 se žalobkyně domáhala původně zaplacení částky 240 776 Kč a úroku z prodlení z osmi částek po 3 097 Kč do zaplacení, když v žalobě uvádí, že v době podání žaloby probíhá soudní řízení ve věci neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ve věci sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Poté, kdy žalobkyni byla doručena výpověď z pracovního poměru, oznámila písemně žalované, že s výpovědí nesouhlasí, a to dopisem ze dne 28. 2. 2017 s tím, že trvá na tom, aby ji zaměstnavatel, tedy žalovaná, nadále zaměstnával v souladu s pracovní smlouvou ze dne 13. 2. 1995, když výpověď z pracovního poměru považovala za zcela neplatnou. Zaměstnavatel jí toto neumožnil. Žalobkyně má za to, že její pracovní poměr byl předmětnou výpovědí ukončen neplatně a má proto nárok na náhradu mzdy za období od 1. 3. 2017. Průměrný měsíční výdělek žalobkyně činil 30 097 Kč, požaduje tedy úhradu této částky od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2017 s tím, že dva měsíce tohoto období odečítá, když za tyto měsíce jí byla poskytnuta náhrada mzdy ve výši dvou měsíčních výdělků, a to po dobu plynutí výpovědní doby. 2. Předmětnou žalobu následně žalobkyně rozšířila o další žalované období roku 2018 návrhem ze dne 14. 12. 2020, který byl soudu doručen téhož dne, kdy se tedy dále domáhala náhrady dlužné mzdy ze stejných důvodů i pro další období 1. 1. 2018 až 31. 8. 2018 Celkem tak žalovaná částka činí 481 552 Kč a požadovaný úrok z každé jednotlivé částky 30 097 Kč jednotlivého měsíčního plnění. 3. Soud připustil rozšíření žaloby usnesením ze dne 19. 10. 2022. 4. Žalobkyně na podané žalobě v celém rozsahu setrvala. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že výpověď daná žalovanou žalobkyni byla platnou a došlo tak k platnému rozvázání pracovního poměru. 6. Vzhledem k probíhajícímu řízení [spisová značka] u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru bylo řízení v předmětné věci přerušeno usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 6. 2020, které nabylo právní moci 24. 6. 2020 O pokračování v řízení bylo rozhodnuto následně usnesením ze dne 26. 7. 2022 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 11. 8. 2022, když shora uvedené řízení ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru bylo pravomocně ukončeno. 7. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že přípisem ze dne 28. 2. 2017 sdělila žalobkyně žalované, že nesouhlasí s rozvázáním pracovního poměru výpovědí ze dne 20. 2. 2017 a žádá, aby jí byla přidělována dosud vykonávaná práce učitelky. 8. Měsíční průměrný výdělek žalobkyně k 1. lednu 2017 činil 30 097 Kč, jak bylo zjištěno ze sdělení zaměstnavatele ze dne 19. 2. 2020. 9. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 22. 9. 2021 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto tak, že soud návrh žalobkyně, aby došlo k určení, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni dne 20. 2. 2017 z důvodu dlouhodobého pozbytí pracovní způsobilosti ke dni 17. 1. 2017, byl zamítnut. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2022 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 4. 5. 2022. 10. Žalobkyně vůči pravomocnému rozsudku ve věci [spisová značka] podala dovolání, které je v současné době vedeno u Nejvyššího soudu ČR od 15. 9. 2022 pod sp. zn. [spisová značka]. 11. Na základě shora uvedených důkazů soud ve věci rozhodl. 12. Soud nárok žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. 13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela nedůvodný. Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady mzdy za období od 1. 3. 2017 do 31. 8. 2018 za situace, kdy tvrdila, že výpověď z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná dne 20. 2. 2017, byla neplatná a žalovaná v rozporu s těmito skutečnostmi jí neumožnila výkon sjednané práce učitelky, ačkoliv žalobkyně oznámila žalované, že nesouhlasí s výpovědí a trvá na dalším zaměstnávání. V řízení tato skutečnost prokázána v žádném směru nebyla. V prvé řadě soud uvádí, že po dobu běhu výpovědní lhůty, tedy pro období březen a duben 2017, byla žalobkyni vyplacena náhrada mzdy, jak sama žalobkyně v předmětné žalobě uvádí, přesto se domáhá výplaty mzdy i za období od 1. 3. 2017. V souvislosti s rozvázáním pracovního poměru, k němuž došlo výpovědí ze dne 20. 2. 2017, tedy žalovaná strana své zákonné povinnosti, tedy výplatu náhrady mzdy za dobu běhu výpovědní lhůty, řádně splnila. Pokud pak jde o vlastní základ nároku, který žalobkyně vůči žalované požaduje, dospěl soud k závěru, že je zcela nedůvodný. Žalobkyně svůj nárok staví na premise, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a tudíž, že i v období po skončení výpovědní lhůty měla být žalovanou zaměstnávána a měla pobírat v žalobě požadovanou mzdu. Na základě provedeného dokazování má však soud prokázáno, že výpověď z pracovního poměru byla dána žalobkyni řádně a platně, když soud ve věci [spisová značka] Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl o tom, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala neplatnosti uvedené výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2017, v celém rozsahu zamítl, a toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2022 č. j. [číslo jednací], rozhodnutí nabylo právní moci již dne 4. 5. 2022. Soud má tedy postaveno najisto, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni dne 20. 2. 2017 z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně ke dni 17. 1. 2017, je platná a řádně a platně tak došlo též k ukončení pracovního poměru. Zaměstnanec má nárok na mzdu ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za situace, kdy pro zaměstnavatele vykonává práci. V řízení je však prokázáno, že v žalovaném období žalobkyně pro žalovanou žádnou práci nevykonávala, nepřísluší jí tedy tvrzená mzda a nárok žalobkyně je tak zcela nedůvodný. Z těchto důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má ve věci plný úspěch, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění novel. Právní zástupce žalované požadoval tři úkony právní pomoci za převzetí věci a sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání dne 19. 10. 2022. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované převzal věc a vyjádřil se k předmětné žalobě v době, kdy meritum věci představovalo částku 240 776 Kč, náleží mu za tyto dva úkony náhrada za jeden úkon ve výši 9 500 Kč, za účast na jednání soudu dne 19. 10. 2022 z merita věci 481 552 Kč pak náhrada za jeden úkon ve výši 10 260 Kč, vše ve smyslu ustanovení § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění novel. Další náklady řízení pak představuje režijní paušál za tři úkony právní pomoci po 300 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 215 Kč z [obec] do Valašského Meziříčí a zpět k jednání soudu dne 19. 10. 2022 zahrnující náhradu za použité motorové vozidlo ve výši 815 Kč a náhradu za promeškaný čas čtyř započatých půl hodin po 100 Kč, kdy právní zástupce žalované předložil řádně vyúčtování a kopii velkého technického průkazu, to vše dále navýšeno o 21 % DPH ve výši 6 589 Kč, celkem tak náklady řízení procesně úspěšné žalované představují částku 37 964 Kč.