7 C 146/2021-94 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 1. 2012 byla (tehdy) nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky a otci stanovena vyživovací povinnost 1 600 Kč měsíčně. Žalobkyně, která se narodila mimo manželství, navštěvovala 5. třídu ZŠ, jezdila na koni (náklady 15 000 Kč ročně) a navštěvovala šperkařský kroužek (náklady 1 500 Kč ročně). Matka byla na rodičovské dovolené (příspěvek 7 600 Kč a přídavek na děti celkem 1 110 Kč) a žila s manželem (podnikajícím jako OSVČ v pohostinství), žalobkyní a dcerou [jméno] v bytě (náklady na bydlení činily 10 000 Kč měsíčně). Žalovaný se s žalobkyní nestýkal a výživné na ni platil nepravidelně. 2. Žalobkyně podala žalobu na zvýšení výživného na částku 5 000 Kč s odůvodněním, že se výrazně zvýšily náklady na potřeby žalobkyně, mimo jiné i s nástupem na vysokou školu. Výživné žalobkyně požaduje ve smyslu § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), i za tři roky předcházející žalobě. 3. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní navrhovanou výší výživného s tím, že by byl ochoten hradit dvojnásobek výživného již určeného a zpětně doplatit 30 000 Kč, více s ohledem na jeho probíhající oddlužení není schopen hradit. 4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že se žalobkyně s žalovaným nestýká a neudržují spolu kontakt. 5. Ze zprávy o plnění dlužníka (žalovaného) v oddlužení ze dne 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný má čistý měsíční příjem 18 879 Kč a že výživné ve výši 1 600 Kč hradí žalobkyni pravidelně. 6. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že studuje II. ročník na [anonymizováno] univerzitě v [obec], obor [anonymizováno]. Bydlí v [obec] v bytě 3+1 s matkou, otčímem a sestrou [jméno] (12 let). Výživné je placeno na účet otčíma, protože všechny potřeby žalobkyně platí otčím či matka, jejichž příjmy pocházejí z pohostinství, neboť žalobkyně nemá žádný stálý příjem. Dále soud zjistil, že na střední škole byla žalobkyně na„ internátu“ v [obec], kde platila 2 500 Kč měsíčně (včetně jídla) a jízdné bylo 50 Kč za jednu jízdu. Nyní má„ kartu na šalinu“ za 2 375 Kč ročně a její náklady se zvyšují, když musí dojíždět mimo [obec] v souvislosti se školními povinnostmi a účastní se i nepovinných kurzů důležitých pro budoucí uplatnění (poslední kurz stál 3 000 Kč). 7. Z pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně za pojištění hradí 380 Kč měsíčně. 8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) soud zjistil, že nemá samostatný příjem, ale pomáhá manželovi, který pracuje jako OSVČ v pohostinství, přičemž jeho příjem je příjmem celé rodiny s tím, že v minulosti byly schopni hradit náklady provozu domácnosti ve výši 25 000 Kč - 30 000 Kč. V roce 2020 v souvislosti s koronavirem poklesl jejich příjem o 50 a více procent, příjmy byly tedy výrazně nižší a využili stání podpory. Výdaje mají jako běžná rodiny, jen za speciální brýle pro dceru [jméno] platí 10 000 Kč - 15 000 Kč, přičemž je bude nutné jednou ročně měnit. 9. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 15. 5. 2021, [číslo jednací], soud zjistil, že otčímovi žalobkyně byla vyplacena dotace ve výši [částka]. 10. Z listiny ze dne 6. 11. 2017 označené jako kupní smlouva soud zjistil, že v rámci ní vystupuje otčím žalobkyně jako prodávající podílu na nemovité věci, který zdědil (usnesení [název soudu] ze dne 12. 9. 2017, č. j. [číslo jednací]). 11. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že bydlí a pracuje na Slovensku, kde si jako řidič kamionu vydělá cca 19 000 Kč (bez tzv. diet). Bydlí u kamarádky, u níž si pronajal část rodinného domu za cca 150 EUR - 200 EUR měsíčně. Vlastní automobil značky Škoda Fabia, kterou si pořídil před dvěma lety za 1 000 EUR, jiný majetek nemá. Je otcem ještě dvou zletilých dětí ve věku 25 a 28 let. 12. Z potvrzení o vyplaceném stravném žalovaného soud zjistil, že žalovanému bylo na zahraniční stravné (tzv. diety) vyplaceno průměrně měsíčně cca 800 EUR. 13. Ze sdělení Úřadu práce ČR – [obec] soud zjistil, že v obvodu tohoto úřadu práce je větší množství nabídek práce, na něž žalovaný má kvalifikační předpoklady, zejména pak na řidiče kamionu, s tím, že nabízená mzda se pohybuje od 20 000 Kč do 60 000 Kč. 14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí věci žádné podstatné skutečnosti. 15. Soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalobkyně žije se svou matkou, otčímem a sestrou v bytě 3+1, přičemž žalobkyně studuje II. ročník vysoké školy, nemá vlastní stabilní příjem a obživu celé rodiny zajišťuje podnikání otčíma žalobkyně, které však bylo negativně ovlivněno koronavirem a restrikcemi spojenými s pandemií tohoto onemocnění. Se studiem žalobkyně na vysoké škole jsou spojeny i další náklady v podobě i speciálních kurzů pro lepší uplatnitelnost absolventů. Žalovanému bylo soudem schváleno oddlužení, v němž se nachází již třetím rokem, přičemž žije v pronájmu na Slovensku, kde i pracuje s čistým příjmem okolo 19 tisíc Kč (nepočítaje zahraniční stravné – tzv. diety) a vlastní starší automobil. Výživné ve výši 1 600 Kč platí žalovaný pravidelně, jinak žalobkyni nic dále nepřispívá. 16. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 17. Při rozhodování o výživném soud postupoval podle zákonných kritérií § 913 a § 915 odst. 1 o. z., tedy přihlédl k odůvodněným potřebám oprávněné, jakož i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům rodičů. Je třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 913 odst. 2 o. z. je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 18. V projednávané věci soud přihlížel zejména k tomu, že výživné bylo stanoveno před více než 10 lety, kdy žalobkyně navštěvovala první stupeň základní školy a měla běžné potřeby a zájmy. Od této doby se zlepšily možnosti žalovaného hradit vyšší výživné, když již není povinen plnit vyživovací povinnost vůči jeho dvěma již zletilým dětem a jeho situace se zlepšila i po příjmové stránce, přičemž soud dovodil, že by případně mohl usilovat i o pracovní místo, na němž by dosahoval vyšší mzdy, než jaké dosahuje na místě současném. Velmi výrazně se změnily náklady na každodenní běžné potřeby žalované, která v současné době studuje vysokou školu a studovala střední školu, přičemž veškeré náklady na její výživu a další potřeby doposud hradí matka, respektive manžel matky žalobkyně, jejíž náklady na vedení domácnosti rostou i s ohledem na dospívání druhé dcery ([jméno]). 19. Soud dovodil, že vzhledem k podstatně vyšším současným potřebám žalobkyně, zjištěným výdělkovým možnostem otce a skutečnosti, že otec již nemá žádnou jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni, je na místě zvýšení výživného, neboť otcem hrazené výživné ve výši 1 600 Kč nepokrývá ani zdaleka náklady na potřeby žalobkyně. 20. Za přiměřenou částku soud považuje 4 000 Kč měsíčně, neboť matka i přes toto zvýšení bude z větší části saturovat potřeby žalobkyně, a to bydlení, dopravu a další úhrady. Matka navíc částečně kompenzuje a kompenzovala vyživovací povinnost i osobní péčí o žalobkyni, což se u žalovaného neděje. Naopak vůči otci by vyživovací povinnost ve vyšší míře mohla mít již rdousící charakter, a to i s ohledem k tomu, že žalobkyně výživné požaduje zpětně a soud i v tomto aspektu shledal žalobu důvodnou. 21. Výživné bylo zvýšeno od 5. 10. 2018, a to hlavně s ohledem na velmi dlouhý časový interval od rozsudku soudu, jímž bylo výživné ve výši 1 600 Kč stanoveno, a související výrazně vyšší náklady na potřeby žalobkyně, které přesahují i období, za nějž žalobkyně zvýšení výživného požaduje. Na výživném ode dne 5. 10. 2018 do 31. 3. 2022 vznikl proto nedoplatek v celkové výši 100 413 Kč, který je žalovaný povinen uhradit do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 473 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč (§ 8 odst. 2 a. t.) sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovních náhrad v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2022 náhrad