14 C 39/2023-18 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 6. 2023 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke své zletilé dceři - žalované, a to ke dni 1. 7. 2023. Uved, že žalovaná dokončila v měsíci květnu 2023 inženýrské studium, čímž došlo k ukončení její soustavné přípravy na výkon budoucího povolání, kdy o tom žalobce informovala zprávou v aplikaci messenger s tím, že od června 2023 nežádá ničeho na výživném. V podání ze dne 4. 9. 2023 doplnil, že žalovaná ukončila v červnu 2023 studium Vysoké školy [anonymizováno] - [anonymizováno] univerzity [obec] a navrhl, nechť soud učiní dotaz na tuto vysokou školu. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Žalobce již v podané žalobě uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovanou usnesením, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neučinila soudu žádné podání, zejména se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. 4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 25. 7. 2000 č.j. [číslo jednací] (č.l. 14 – 16), že žalovaná jím byla svěřena do výchovy matky a žalobci bylo uloženo platit na výživu tehdy nezletilé žalované částku 1 500 Kč měsíčně od 4. 6. 1999 k rukám matky, vždy k prvnímu dni každého měsíce předem a dále přispět jednorázově na výbavičku pro žalovanou částkou 10 000 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku; z listiny„ Dohoda o změně výše výživného“ ze dne 13. 6. 2016 (č.l. 4), že matka žalované [jméno] [celé jméno žalované] a žalobce se dohodli na zvýšení výživného pro tehdy nezletilou žalovanou na částku 3 500 Kč měsíčně s účinností od května 2016; z listiny„ Dohoda o změně výše výživného“ ze dne 13. 9. 2018 (č.l. 3), že žalobce a žalovaná se dohodli na zvýšení výživného na částku 4 000 Kč měsíčně od září 2018; z komunikace z aplikace messenger soud zjistil, že uživatel označený jako [jméno] poslal zprávu ve znění:„ Ahoj, tento týden jsem úspěšně dokončila inženýrské státnice. Píši ohledně toho, že studentem jsem až do konce června, takže bych tento měsíc měla peníze ještě dostat. A proč se ozývám zasb když jde o peníze? Protože jsem byla ta poslední, která psala, že se můžeme na něco domluvit a něco podniknout. Dostala jsem zobrazeno a od té doby nic, ani přání na narozeniny, nic. Já nevím, co se stalo od toho posledního setkání, ale nemusíš mi nic vysvětlovat. Takže moc děkuji, že nikdy nebyl problém s alimenty, že vše chodilo, jak mělo, od příštího měsíce si zruš příkaz. Trochu mě to mrzí, ale asi tuto kapitolu můžeme zase uzavřít, protože mi nepřijde, že by ti na tom záleželo. Měj se hezky. [anonymizováno]“ Uživatelce [jméno] odpovídal uživatel, který se podepsal [jméno], tato jej následně informovala, že v úterý na 5 měsíců letí na Island; z potvrzení o studiu [anonymizováno] – [anonymizováno] univerzity [obec]“ ze dne 18. 9. 2023 (č.l. 13), že uvedená vysoká škola potvrdila, že žalovaná ukončila studium 23. 5. 2023 vykonáním státní závěrečné zkoušky a získáním titulu Ing. Studovala v prezenční formě studia. 5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobcem uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobci bylo rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 25. 7. 2000 uloženo platit na výživném pro tehdy nezletilou žalovanou částku 1 500 Kč měsíčně. Posléze došlo na základě dohody ze dne 13. 6. 2016 uzavřené mezi žalobcem a matkou tehdy nezletilé žalované s účinností od května 2016 k dohodě na zvýšení výživného pro žalovanou na částku 3 500 Kč měsíčně a na základě dohody ze dne 13. 9. 2018 uzavřené mezi žalobcem a již zletilou žalovanou k dohodě na zvýšení výživného pro žalovanou na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od září 2018. Žalovaná ukončila dne 23. 5. 2023 studium na Vysoké škole [anonymizováno] – [anonymizováno] univerzitě [obec] vykonáním státní závěrečné zkoušky a získáním titulu Ing. Žalobce doložil soudu komunikaci z aplikace messenger, v níž byli komunikující označeni křestními jmény účastníků, kdy osoba jménem [jméno] informovala uživatele podepisujícího se jako [jméno] o ukončení svého studia, nechť si od příštího měsíce zruší příkaz. Z komunikace není jednoznačné, že ji skutečně psala žalovaná a byla adresovaná žalobci, nicméně v kombinaci s potvrzením o ukončení studia žalované se to jeví jako pravděpodobné. Žalovaná také dne 4. 6. 2023 dosáhla věku 24 let, což odpovídá věku ukončení vysokoškolského studia. 6. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ 7. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu:„ Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“ 8. Žalobce tedy v řízení prokázal, že došlo ke změně poměrů na straně žalované odůvodňující zrušení vyživovací povinnosti, neboť žalovaná ukončila vysokoškolské studium a je tak schopna se sama živit. Žalobce se zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované domáhal s účinností ke dni 1. 7. 2023. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalované s účinností ke dni 1. 7. 2023. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalobce, který se domohl vůči žalované zrušení vyživovací povinnosti, náležela by mu tak náhrada nákladů řízení. Žalobce však náhradu nákladů řízení nepožadoval, sám v podané žalobě navrhoval, aby soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl v souladu s návrhem žalobce tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení je osvobozeno od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích.