109 C 15/2023-99 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 1. 8. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60 012 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným dne 3. 10. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 151,58 % p. a., a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098,00 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil žalobkyni částku 28 686 Kč. Proto se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 33 412,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, částky 22 505 Kč a dále úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně, nákladů ve výši 1 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný, k nařízenému jednání se nedostavil.3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč. Sjednaná smluvní úroková sazba činila 151,58 % ročně a RPSN 151,58 % (smlouva o úvěru, oznámení o schválení, rozpis splátek, předsmluvní formulář a související prohlášení a souhlasy, doklad o vyplacení, prohlášení klienta). Při uzavírání smlouvy žalovaný doložil kopii svého občanského průkazu (scan občanského průkazu). Žalovaný na daný dluh uhradil celkem 28 686 Kč (karta klienta). Žalobkyně následně vyzývala žalovaného k odstranění prodlení a poté dluh zesplatnila (výzvy k zaplacení, oznámení o zesplatnění). Žalovaný byl k plnění dluhu vyzván před podáním žaloby (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání).5. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč. Žádný jiný příjem nemá, neuvedl ani jiný příjem manželky či partnerky. Celkové měsíční výdaje žalovaný specifikoval na částku 5 910 Kč měsíčně s tím, že se jedná o náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč (nájemné a inkaso), 500 Kč na dopravu, zájmy, 3 410 Kč další výdaje odpovídající životnímu minimu. Jako měsíční rezervu příjmů žalovaný uvedl částku 1 000 Kč. Volné zdroje žalovaného měly měsíčně odpovídat částce 15 090 Kč. Ke své osobě žalovaný uvedl, že je svobodný, nebydlí s další osobou, která by dosahovala pravidelného měsíčního příjmu, jako formu bydlení žalovaný neoznačil bydlení vlastní, nájemní, u rodičů, družstevní ani státní, ale zatrhl ve formuláři možnost jiné. Tento formulář je podepsán žalovaným i zprostředkovatelem úvěru, který na základě poskytnutých informací doporučil poskytnutí úvěru.6. Z pracovní smlouvy a dodatku č. 2 k pracovní smlouvě, že žalovaný uzavřel dne 1. 6. 2016 pracovní smlouvu se zaměstnavatelem , právnická osoba, s tím, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2016. Žalovaný měl na základě této smlouvy vykonávat práci dělníka – plastikáře. Výše měsíční mzdy byla žalovanému stanovena mzdovým výměrem. Dodatkem č. 2 byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu neurčitou.7. Z výplatní pásky za období červen 2018 a srpen 2018, že v měsíci červnu 2018 zaměstnavatel , právnická osoba, žalovanému vyplatil 23 304 Kč a následně v měsíci srpnu 2018 23 304 Kč.8. Ze scanů z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeného na žalovaného, byl v období od 13. 8. 2018 do 16. 8. 2018 záporný, a to od – 6 358,17 Kč a následně – 6 314,17 Kč. Z těchto printscreenů soud rovněž zjistil, že žalovanému byla dne 14. 9. 2018 vyplacena na účet mzda zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 24 089 Kč. V období od 13. 9. 2018 do 16. 9. 2018 byl zůstatek na bankovním účtu opět záporný, a to nejprve – 6 499,24 Kč a následně – 5 410,24 Kč.9. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovanému byly tyto prostředky vyplaceny na bankovní účet a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný žalobkyni zaplatil na tyto pohledávky částku ve výši 28 686 Kč.11. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.22. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2395 o. z., když se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyn