20 C 17/2025-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 4. 2025 domáhal určení, že věcné břemeno spočívající v právu užívat pozemek p. č. , Anonymizováno, obci a katastrálním území , adresa, , jehož součástí je dům , Anonymizováno, promlčeno.2. V žalobě uvedl, že usnesením soudního exekutora o udělení příklepu se stal vlastníkem předmětné nemovitosti. V době předání nemovitosti žalobci, tuto nemovitost nikdo neužíval a nemovitost již před rokem 2016 byl mnoho let prázdná, čemuž odpovídal i stav nemovitosti. Žalobci je známo, že žalovaná a stejně tak i druhý oprávněný z věcného břemena pan , jméno FO, nemovitost dlouhodobě (minimálně od roku 2014) neužívají.3. Ke zřízení věcného břemene došlo na základě smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . od tohoto dne tedy mohla žalovaná nepřetržitě vykonávat své právo vyplývající z věcného břemene. Žalovaná však minimálně od roku 2014 předmětné nemovitosti neužívá.4. Jelikož se jedná o žalobu na určení, soud se nejprve zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu.5. Podle ustanovení § 631 o. z. bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.6. Podle ustanovení § 632 o. z. bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let.7. U služebnosti jako majetkového práva zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výslovně předpokládá možnost jejího promlčení (§ 611, 633 o. z.). Obdobně jako podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je obecným následkem promlčení výrazné oslabení práva - dlužníkovi zaniká povinnost plnit (§ 609 o. z.). Promlčené právo samo o sobě sice nezaniká, ale existuje nadále jako tzv. naturální obligace. Soud totiž k námitce promlčení nemůže zásadně poskytnout oprávněnému ochranu (§ 610 odst. 1 o. z.). Naopak je-li právo odpovídající služebnosti promlčeno, může se povinný ze služebnosti žalobou úspěšně domoci toho, aby se oprávněný takového práva zdržel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 431/2006, publikovaný pod č. 60/2008 Sb. rozh. obč.).8. V úvahách o následcích promlčení služebnosti je však dále nutné promítnout i znění § 618 o. z., podle kterého se promlčená služebnost vymaže z veřejného seznamu, ve kterém je zapsána, k návrhu osoby, která má na výmazu právní zájem. Tímto veřejným seznamem je ve vztahu ke služebnostem, které povětšinou váznou na věcech nemovitých, nutno rozumět především katastr nemovitostí vedený podle zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální zákon).9. Zákon s výmazem práva k věci z veřejného seznamu váže vznik domněnky neexistence takového práva (§ 980 odst. 2 věta druhá o. z.), která je projevem materiální publicity veřejných seznamů, která je dále rozvedena v § 984 a 985. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané ve veřejném seznamu jsou právně účinné navenek (vůči třetím osobám) i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007). Materiální publicita se tedy chápe jako ochrana důvěry třetích osob ve správnost údajů zapsaných ve veřejném seznamu a možnost odvozovat z ní určité právní následky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015), tedy např. neexistenci zatížení nemovitosti věcným břemenem (služebností).10. Výmaz promlčené služebnosti jako práva váznoucího na zatížené věci (§ 1257 odst. 1 o. z.) má tedy za následek její faktický zánik. Je-li totiž služebnost skutečně promlčena, má dotčená osoba podle § 618 o. z. právní nárok na její výmaz z veřejného seznamu. Následkům negativní domněnky výmazu se již v takovém případě nelze bránit námitkou, že stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem a domáhat se odstranění takového nesouladu postupem podle § 985 o. z.11. Soud tak dle výše uvedené judikatury s ohledem na pasivní postoj žalované, která se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 o.s.ř., dle kterého plně úspěšnému žalobci bylo třeba přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Tato se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za právní zastoupení, a to tři úkony právní služby po 3 700 Kč spolu s DPH celkem 13 431 Kč, k tomu náhrada za hotové výdaje ve výši 450 Kč (režijní paušál), celkem 1 633,50 Kč spolu s DPH, náhrada za promeškaný čas ve výši 726 Kč včetně DPH a cestovné ve výši 477,22 Kč spolu s náhradou za pohonné hmoty ve výši 230,64 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak představuje částku 21 498,36 Kč.