18 C 278/2025-34 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobkyně se domáhala zaplacení 27 150 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými.V rozsahu podle výroku I. byla žaloba vzata zpět, a proto bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení.Žalobkyně jednala s žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru s limitem 20 000 Kč, nicméně nebylo prokázáno, že by smlouva byla uzavřena, protože doložené znění smlouvy nebylo podepsáno žalovanou (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kopie občanského a řidičského průkazu žalované). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalované zaslala dne 19. 2. 2024 částku 15 000 Kč (potvrzení o platbě a sdělení banky). Žalobkyně následně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (zesplatnění, předžalobní výzva a potvrzení o odeslání a o doručování). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, uhradila žalovaná na daný dluh 5 000 Kč.Z dalších důkazů soud s ohledem na níže uvedené posouzení nic nezjišťoval. S ohledem na nepřítomnost účastníků při jednání jim soud nemohl poskytnout procesní výzvy a poučení, zejména ohledně prokázání uzavření smlouvy (akceptování návrhu smlouvy ze strany žalované) a/nebo případných (dalších) úhrad ze strany žalované.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).Za situace, kdy bylo prokázáno poskytnutí částky 15 000 Kč žalované a vrácení 5 000 Kč, lze učinit závěr o důvodnosti části žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 10 000 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu žaloba důvodná není, jelikož nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy. Žalobkyni proto nenáleží další tvrzené nároky z titulu smlouvy (smluvní úrok a smluvní pokuta).Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku prodlení dlužníka, zde soud vyšel s ohledem na povahu uplatněného nároku (bezdůvodné obohacení) v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. z toho, že žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou (dodanou do její sféry dispozice 14. 8. 2025) v přiměřené lhůtě do tří dnů. První den prodlení žalované tak připadá na 18. 8. 2025. Za předcházející období žalobkyni nárok na úrok z prodlení nepřísluší.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější (i ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodů na straně žalobkyně), nicméně žádné náklady jí nevznikly.