19 C 212/2025-11 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2025 se žalobce domáhá proti žalovanému, který je jeho synem, snížení výživného, které bylo naposledy stanoveno ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobce odůvodňuje žalobu tím, že ode dne 1. 5. 2025 je bez pracovního poměru, když byl pro nadbytečnost s ním rozvázán pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele, kde pobíral průměrný měsíční výdělek ve výši 34 500 Kč. Následně byl veden na úřadu práce a pobíral toliko podporu v nezaměstnanosti. O poměrech žalovaného mu není nic blíže známo. Má za to, že již ukončil středoškolské vzdělání maturitou. Žalovaný mu sdělil, že hodlá podat přihlášku na vysokou školu, avšak zda pokračuje studiem, žalobce neví. Žalobce podává žalobu s tím, že se domáhá snížení výživného, neuvádí však na jakou částku, pouze poukazuje na skutečnost, že není schopen s ohledem na současné příjmy výživné žalovanému v této částce platit.2. Žalobce na podané žalobě setrval, ani v průběhu jednání přes výzvu soudu nebyl schopen specifikovat, na jakou částku výživného se domáhá snížení dříve stanoveného výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že v současné době od 5. 1. 2026 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako pomocný dělník na základě uzavřené dohody o provedení práce v rozsahu maximálně 300 hodin za rok a částce jedna hodina za 135 Kč. Ke svému zdravotnímu stavu uvádí, že je diabetikem druhého stupně, což doložil listinným důkazem, a to potvrzením lékaře, z něhož dále vyplývá, že není schopen pracovat takzvaně na směny. Žalobce dále v řízení uvedl, že žije ve společné domácnosti s maminkou, která je starobní důchodkyní s důchodem ve výši mezi 18–20 000 Kč měsíčně. Této přispívá částkou 10 000 Kč měsíčně na bydlení, přičemž náklady bydlení činí 6 000 Kč měsíčně, které hradí matka žalobce příslušnému bytovému družstvu.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Zdůraznil, že od září 2025 je studentem prezenčního studia , adresa, v , adresa, , což řádně prokázal potvrzením , adresa, pro akademický rok 2025/2026. Jeho další náklady spočívají v dopravě do , adresa, z bydliště na , adresa, s tím, že další náklady má v souvislosti s bydlením v , adresa, , kdy měsíčně vynaloží za užívání jednoho pokoje částku 4 500 Kč měsíčně. Jeho potřeby hradí v celém rozsahu jeho matka, která nemá další vyživovací povinnost než vůči němu a její příjem ze zaměstnání je asi 25 000 Kč. Matka žalovaného žije s manželem v rodinném domě na , adresa, , kdy za bydlení dají dohromady 15 000 Kč měsíčně. Maminka mu tedy hradí částku 4 500 Kč na nájemné a dále vše ostatní, tedy jídlo, oblečení a jiné věci, které potřebuje. Za nákup učebnic a výbavy do chemických laboratoří uhradil pro tento školní rok 2 000 Kč. Notebook si pořizoval z brigádní činnosti v létě, nyní však na brigádu již nemá časový prostor s ohledem na studium.4. Z předcházející úpravy výživného mezi účastníky provedené podepsaným soudem ve věci , Anonymizováno, vyplývá, že žalovaný shodně jako v současné době žádnou jinou vyživovací povinnost, než vůči žalovanému neměl a nemá. Žalovaný v době předcházející úpravy výživného byl studentem střední školy.5. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 a 3 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Při hodnocení schopností a možnosti povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a za jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce, v místě jeho bydliště nebo pracoviště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.7. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody pro snížení výživného, které bylo naposledy stanoveno podepsaným soudem ve výši 5 000 Kč. Soud v prvé řadě poukazuje na zcela zásadní změnu poměrů na straně oprávněného, tedy žalovaného, který oproti předcházející úpravě výživného již není studentem střední školy, ale nastoupil ke studiu vysoké školy. S tím souvisí zvýšené výdaje, zejména s cestou do školy, ale zejména pak také s náklady studia, specifickými pomůckami a potřebou uhradit nájemné, které žalovaný řádně doložil ve výši 4 500 Kč měsíčně, což je nájemné na kolejích či studentských ubytovnách zcela přiměřené, ne-li spíše nízké oproti běžné hladině cen za podobná ubytovací zařízení. Lze konstatovat, že žalovaný nepožaduje ničeho nadstandardního, sám v řízení uváděl, že například základní studijní pomůcku, tedy notebook, si pořídil sám z vlastních prostředků, které si přes léto vydělal brigádní činností. Žalobce ve vztahu k žalovanému plní jedinou povinnost, a to výživné ve výši 5 000 Kč. Jiným způsobem se na životních nákladech, problémech a potřebách žalovaného nepodílí. V řízení je prokázáno, že vztahy mezi účastníky nejsou souladné, ovšem v tomto směru soud musí konstatovat, že je na rodičích, aby i přes případné obtíže vztahy se svými dětmi v průběhu let budovali. Pakliže v daném případě tato snaha selhala, nelze toto přičítat toliko straně žalované. Soud v tomto směru chce zdůraznit, že naopak v daném případě by zde byly dány důvody pro navýšení výživného pro žalovaného, v žádném případě však ne pro snížení částky, kterou mu dosud žalobce hradí. Soud pochopitelně chápe tíživou současnou finanční situaci žalobce, avšak vzhledem k tomu, že žádným jiným způsobem se na životních nákladech a potřebách žalovaného nepodílí, je jeho primární a jedinou povinností hradit mu alespoň výživné, a to v uvedené částce 5 000 Kč měsíčně za situace, kdy žalovaný potvrdil, že částku 4 500 Kč mu uhradí matka, přičemž ta dále hradí veškeré jeho další životní náklady. Je jen zcela na místě, aby alespoň částkou 5 000 Kč měsíčně přispíval taktéž žalobce. Současná finanční situace žalobce není dobrá, což soud nerozporuje, nicméně žalobce je osobou perspektivního věku a jeho zdravotní omezení ho vylučují toliko z tzv. směnové činnosti. Ačkoli dále doložil, že je léčen pro diabetes druhého typu, tato sama okolnost není důvodem zprostit či snížit jeho vyživovací povinnost. Je na žalobci, aby si zajistil dostatečný finanční příjem z pracovní činnosti a pokud s ohledem na svůj tvrzený zdravotní stav toto není schopen dosáhnout, pak je na místě, aby žalobce situaci řešil například žádostí o poskytnutí státní sociální podpory či invalidního důchodu. Nicméně z předložené dokumentace nevyplývá, že by žalobcův stav byl natolik vážný, že by nebyl schopen zajistit si svůj příjem pracovní činností. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že zde není dán důvod pro snížení výživného, a proto soud žalobní návrh zamítl.8. Řízení je osvobozeno od placení soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žádná ze stran nepožadovala ničeho na nákladech řízení, soud dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.