4 C 100/2021-68 — Okresní soud ve Vyškově

Zástavní věřitel se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by došlo k nařízení soudního prodeje zástavy, kterou je nemovitá věc ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní věřitel svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se [právnická osoba], a.s. (dále jen„ dlužník“) dne [datum] smlouvu o úvěru, reg. [číslo] na základě které poskytla dlužníkovi částku [částka]. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna zástavním právem na základě zástavní smlouvy k nemovitostem, reg. [číslo] uzavřené dne [datum] mezi bankou a zástavním dlužníkem k pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [obec]. Smlouvami o postoupení pohledávky byla pohledávka za dlužníkem postoupena na zástavního věřitele. Dlužník byl v prodlení s úhradou splátek, a proto dle zástavního věřitele pohledávka činí [částka]. Zástavní dlužník se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Dle ustanovení 354 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Dle ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s., soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Soud z příslušného katastru nemovitostí zjistil, že po zahájení řízení byla zástava, tj. pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [obec] převeden na [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba], [IČO]. Soud na změnu vlastníka zástavy upozornil zástavního věřitele výzvou ze dne 11. 8. 2021 a sdělil mu, že za tohoto stavu nemůže návrhu vyhovět. Zástavní věřitel na výzvu soudu k zaujetí procesního stanoviska nijak nereagoval. Nejprve je třeba říci, že se soud v dané věci zabývá pouze tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej se navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné další skutečnosti nejsou pro rozhodnutí o žalobě právně významné. Tyto další skutečnosti mohou být důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán). Zástavní věřitel doložil existenci své pohledávky (smlouva o úvěru reg. [číslo] ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy č. 1, smlouva o postoupení pohledávek a převodu směnek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]) a existenci zástavního práva k věci, jejíhož zpeněžení se domáhá (zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne [datum]). Soudu však nebylo doloženo, že zástavní dlužník je vlastníkem zástavy, když vlastníkem zástavy se stala [právnická osoba] [anonymizováno] – [právnická osoba], [IČO]. Zástavní dlužník tak není ve věci pasivně legitimován, a proto soud návrh zástavního dlužníka zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. V řízení byl zcela úspěšný zástavní dlužník, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.