10 C 127/2025-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím, jakožto částky, kterou žalovaný dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak žalobkyně není schopna tuto smlouvu doložit, kdy žalovanou částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 30 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 20. 6. 2025 předžalobní upomínku, kdy žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 1. 7. 2025. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, proto výše nároku žalobkyně činí 30 000 Kč. Pohledávka byla dne 22. 5. 2025 postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . plyne, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , který byl založen dne 11. 8. 2021, byl žalovaný. Z výpisu z tohoto bankovního účtu za období leden 2024 plyne, že dne 25. 1. 2024 byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 30 000 Kč z , právnická osoba, , kdy se dle poznámky k platbě mělo jednat o půjčku od právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně doložila k žalobě výtisk smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde je žalovaný identifikován jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, dále e-mailem a telefonním číslem. V místě podpisu klienta se nenachází podpis, ani kód či jiný způsob identifikace při distančním způsobu uzavírání takové smlouvy. Dále žalobkyně doložila část výpisu z účtu dokládající, že žalovanému byla na účet poskytnuta částka 30 000 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025, kterou uzavřela společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ), a společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025, která byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalobkyní, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Výzvou ze dne 20. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání této výzvy).5. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl bezhotovostně žalovanému částku 30 000 Kč, kdy takto učinil na základě předchozího jednání mezi ním a žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V doložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je sjednán měsíční úrok 40 %, RPSN činí 5517 %. Žalobkyně požaduje uhradit pouze částku 30 000 Kč. Z obsahu spisu nevyplývá, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. S ohledem na tuto skutečnost, na znění zákona o spotřebitelském úvěru a na ustálenou rozhodovací praxi (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) je smlouva (i kdyby žalobkyně doložila smlouvu podepsanou žalovaným) neplatná. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Jakýkoliv jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení požadované žalobkyní, tedy 30 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení však v daném případě soud žalobkyni nepřiznal, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 87/2025 či sp. zn. 11 C 105/2025). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 400 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 200 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 1 200 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2 700 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 31 890,41 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 30 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 94 %, v rozsahu 6 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 88 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 2 376 Kč.7. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.