11 C 247/2020-21 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] jakožto smluvní pokuty za nevrácení přijímacího zařízení [anonymizováno 7 slov] (dále jen„ zařízení“) právnímu předchůdci žalobkyně [právnická osoba] ve lhůtě 14 dnů od odstoupení od smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne [datum]. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí smlouvy byl sjednán také pronájem [anonymizována tři slova]. Právní předchůdce žalobkyně dne [datum] v souladu se smlouvou provedl instalaci zařízení, což žalovaná stvrdila svým podpisem na zakázkovém listě. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby, dopisem ze dne [datum] odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení žalované s platbami a vyzvala jej k vrácení pronajatého zařízení do [datum] Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou včetně příslušenství žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované službu elektronických komunikací a žalovaná se zavázala řádně a včas hradit ceny za poskytované služby. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dále uzavřeli smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zařízení k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala za něj platit sjednané nájemné. Žalovaná však nesplnila svou povinnost, když řádně nehradila vyúčtování za poskytované služby, a proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení zařízení. Neboť žalovaná zařízení nevrátila, právní předchůdce žalobkyně požadoval po žalované smluvní pokutu ve výši [částka] s odůvodněním, že se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu v této výši v případě, že po ukončení smlouvy nevrátí zařízení v pořádku a včas. Tato pohledávka vůči žalované byla dle § 1887 a násl. o. z. postoupena dne [datum] právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. 5. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě není obsaženo přímo ve smlouvě, ale je toliko součástí Ceníku služeb [právnická osoba], který žalovaná jakožto spotřebitel neopatřila svým podpisem, nelze tento nárok žalobkyni přiznat, neboť takové ujednání o smluvní pokutě je ve smyslu judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) nutno považovat za skryté či neočekávané. Soud proto žalobu zamítl. 6. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo.