38 C 322/2020-36 — Okresní soud ve Zlíně

<i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 3 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 30. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla elektronicky dne 24. 5. 2018 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobkyně za elektřinu odebranou v období od 11. 12. 2018 do 8. 10. 2019 vystavila žalovanému dne [datum] fakturu [číslo] na částku 5 528 Kč s datem splatnosti 29. 10. 2019, z níž zaplacena byla částka ve výši 2 488 Kč. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronicky smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalobkyně zavázána dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný zavázán platit za odebranou elektřinu a za související služby dodavatele úhradu (návrh smlouvy sdružených služeb dodávky elektřiny, potvrzení – smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, předpis záloh na elektřinu na období [číslo] – [číslo], faktura [číslo]). Žalovaný v období od 11. 12. 2018 do 8. 10. 2019 odebral od žalobkyně elektřinu v množství 922 kWh. Cena za služby spojené s dodávkou uvedeného množství elektřiny představovala po zdanění částku 5 527,58 Kč s tím, že na zálohách bylo zaplaceno 2 488 Kč. K úhradě tak zbývala částka ve výši 3 040 Kč. Žalobkyně k úhradě ceny 3 040 Kč žalovanému vystavila fakturu [číslo] se stanoveným datem splatnosti 29. 10. 2019 (faktura [číslo]). <i>Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., v účinném znění, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.</i> Skutkový stav zjištěný provedeným dokazování soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalovaný jako zákazník zavázal platit žalobkyni jako obchodníkovi s elektřinou cenu za elektřinu dodanou do dohodnutého odběrného místa, a to včetně souvisejících služeb poskytovaných podle smlouvy (dále jen„ cena“). Dluh na elektřině odebrané ve shora uvedeném období byl splatný dne 29. 10. 2019, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč (tj. 2× 100 Kč) dle § 2 odst. 1 vyhl. 254/2015 Sb. za následující úkony – předžalobní výzva k plnění a žaloba. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 7. 12. 2020, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.