38 C 333/2020-49 — Okresní soud ve Zlíně

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč. Žalovaná částka podle žaloby představuje smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč sjednanou pro zajištění povinnosti žalované vrátit zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY (výrobní [číslo]), které jí bylo poskytnuto na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako účastník uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byl pronájem BOXU a prohlášení účastníka, podle něhož pokud účastník nevrátí pronajaté přijímající zařízení včas a v pořádku (7.4. a 7.5. Podmínek), je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti účinné od 15. 1. 2016 (dále jen„ všeobecné podmínky“ nebo„ VP“). Žalobkyně na základě předmětné smlouvy žalovanému poskytla zařízení [právnická osoba] USB-PVR (výrobní [číslo]). Ve všeobecných podmínkách byla stanovena povinnost účastníka vrátit pronajaté přijímací zařízení poskytovatele do 14 dnů po ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (čl. 7 VP). Pro případ, že by účastníkem nebylo pronajaté přijímací zařízení vráceno včas a v pořádku, byla ve všeobecných podmínkách stanovena povinnost účastníka zaplatit poskytovateli smluvní pokutu dle ceníku (čl. 7 VP). Dále bylo ve všeobecných podmínkách dohodnuto právo poskytovatele odstoupit od smlouvy v případě, že účastník přes upozornění neuhradil v průběhu trvání smlouvy jakákoli tři vyúčtování nebo dvě po sobě jdoucí vyúčtování (čl. 2 .7.3.2 VP). V ceníku služeb žalobkyně platném od [datum] byla stanovena smluvní pokuta za nevrácení zařízení [právnická osoba] PCO včas a v pořádku ve výši 2 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně nehradil vyúčtování za poskytované služby elektronických komunikací, zaslala žalobkyně žalovanému odstoupení od předmětné smlouvy ze dne [datum] [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnosti žalobkyni. Při právním posouzení věci byl soud veden následujícími úvahami: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla podle zákona č. 127/2005 Sb. uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo rovněž prohlášení žalované, kterým vzala na vědomí, že pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku, vznikne právnímu předchůdci žalobkyně právo na smluvní pokutu dle ceníku. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, prokázala, že [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Podle § 2048 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), je pro založení práva na zaplacení smluvní pokuty pro případ porušení určité smluvené povinnosti vyžadováno ujednání smluvních stran obsahující dohodu o výši pokuty nebo stanovení způsobu jejího určení. V posuzovaném případě prohlášení žalované obsažené ve smlouvě takové náležitosti dohody o smluvní pokutě nesplňovalo, neboť z jeho textu není zřejmé, pro jaké konkrétní porušení smluvní povinnosti a v jaké výši mělo právo na smluvní pokutu vzniknout. Ve vztahu k vymezení smluvní pokutou zajišťované smluvní povinnosti byl v prohlášení obsažen odkaz na všeobecné podmínky (článek 7.4. a 7.5. VP), do nichž je však zařazení ujednání o smluvní pokutě v zásadě nepřípustné (k tomu blíže srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dotčené ujednání o smluvní pokutě by pak z hlediska práva neobstálo ani z toho důvodu, že postrádá určitou dohodu o výši smluvní pokuty, resp. o způsobu jejího určení. Za situace, kdy tato náležitost ujednání o smluvní pokutě byla určena pouze odkazem na ceník, jejž je žalobkyně v průběhu trvání smluvního vztahu oprávněna jednostranně měnit, nebylo možno uzavřít, že by výše smluvní pokuty odpovídala s dostatečnou určitostí obsahově souladné vůli smluvních stran vyjádřené v písemném textu smlouvy. Jelikož výše smluvní pokuty nebyla určena dohodou smluvních stran a takový způsob určení výše smluvní pokuty odporuje zákonu (ustanovení § 2048 o. z.), soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, příslušelo by jí tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.