11 C 102/2022-16 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce prosinec 2020 až září 2021 v celkové výši 1 080 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 15. 2. 2022 částkou 77,90 Kč. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně přihlášen jako poplatník televizních poplatků, když nereagoval na dřívější výzvu žalobkyně, a odhlášen doposud nebyl. Za měsíce prosinec 2020 až září 2021 bylo žalovanému předepsáno na televizních poplatcích celkem 1 080 Kč, ze strany žalovaného ale nebylo do podání žaloby hrazeno nic. <i>4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> 5. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce prosinec 2020 až září 2021 ve výši 1 080 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaný dostal s jednotlivými měsíčními platbami do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci až do 15. 2. 2022 (datum vyhotovení žaloby), a to v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení správně kapitalizovala na částku 77,90 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 6. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nicméně postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. rozhodnutí ze dne ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12) a uložil žalované nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku). 7. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.