11 C 30/2022-14 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíc červenec 2021 v celkové výši 3 645 Kč a dále zákonného úroku z prodlení od 16. 7. do 15. 12. 2021 v kapitalizované výši 129,87 Kč. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná byla u žalobkyně přihlášena jako poplatník televizních poplatků, když nereagovala na dřívější výzvu žalobkyně, a odhlášena doposud nebyla. Za měsíc červenec 2021 bylo žalované předepsáno na televizních poplatcích celkem 3 645 Kč, ze strany žalované ale nebylo do podání žaloby hrazeno nic. <i>4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí.</i> 5. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky ve výši 3 645 Kč. Poplatek byl splatný k 15. dni prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, tedy ke dni 15. 7. 2021, pročež od 16. 7. 2021 (počátek prodlení) do 15. 12. 2021 (jak žalobkyně omezila svůj návrh a soud je jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit) činí úrok z prodlení v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. částku 130,63 Kč. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala na částku 129,87 Kč, tedy nižší, a proto je soud jejím návrhem také v tomto směru vázán. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 6. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nicméně postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. rozhodnutí ze dne ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12) a uložil žalované nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 3 úkony à 100 Kč (výzva k plnění, žaloba a vyjádření k odporu). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 700 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku). 7. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.