11 C 90/2022-15 — Okresní soud ve Zlíně

<i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému s odůvodněním, že žalovaný dne 13. 5. 2021 použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, a neprokázal se na výzvu kontrolní osoby platnou jízdenkou, čímž porušil smluvní přepravní podmínky žalobkyně, a proto byla žalovanému kontrolní osobou žalobkyně uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se žalovaný dne 13. 5. 2021 na trase autobusové linky 55 přepravoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez jízdního dokladu. Při přepravní kontrole, o níž byl sepsán zápis [číslo] byla žalovanému pověřenou osobou v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně účinnými v době přepravy uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný k úhradě přirážky žalobkyni ničeho nezaplatil. Soud nicméně zjistil, že žalovaný byl již rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 3. 2002, č. j. [číslo jednací], zbaven způsobilosti k právním úkonům, přičemž naposledy bylo ve věci žalovaného rozhodováno 23. 2. 2022. V rámci nedávného znaleckého zkoumání bylo zjištěno, že žalovaný není s to adekvátně spravovat své jmění a není schopen porozumět obsahu a důsledku uzavření smluv. Tehdejší opatrovník žalovaného, jeho matka, měla sama několik exekucí a nebyla schopna racionálně nakládat s finančními prostředky. <i>Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen o. z.), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Podle odst. 3 téhož paragrafu výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla dne 13. 5. 2021 nemohla být uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z., jejímž obsahem by byl závazek dopravce přepravit cestujícího do místa určení a naproti tomu závazek cestujícího zaplatit za přepravu jízdné stanovené dopravcem, neboť žalovaný sám nebyl s to posoudit uzavření takové smlouvy a jeho neschopnost zaplatit samotné jízdné spočívala v pochybení jeho tehdejší opatrovnice. Akcentuje-li stát ochranu žalovaného jako osoby, jež byla omezena ve svéprávnosti, bylo by protismyslné žalovaného zavazovat k zaplacení žalované částky, když nezaplacení jízdné a vznik nároku žalobkyně je přičitatelný tehdejšímu opatrovníkovi, jenž v rámci plnění svých pochybností pochybil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou ve vztahu k žalovanému zamítl. Zamítnutí žaloby znamená procesní úspěch žalovaného, jemuž ovšem žádné náklady řízení nevznikly. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.