11 C 99/2024-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu , datum, , domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému prodala , právnická osoba, , který vyúčtovala fakturou č. , hodnota, znějící na částku , částka, , na kterou žalovaný částečně plnil, a fakturou č. , hodnota, znějící na částku , částka, . Dluh pak žalovaný dne , datum, co do důvodu a výše uznal.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný dne , datum, uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši , částka, z faktury č. , hodnota, znějící původně na částku , částka, , splatnou , datum, , na kterou bylo částečně plněno , datum, , čímž dluh činil , částka, a z faktury č. , hodnota, znějící na částku , částka, , splatnou , datum, . Uznávací prohlášení podepsal také pracovník žalobkyně. Součástí listiny pak není žádné prohlášení o změně splatnosti [viz dohoda o uznání závazku].4. Soud provedl dokazování také fakturami a dodacími listy, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Skutkový stav soud právně posoudil tak, že žalovaný prohlášením obsaženým v listině z , datum, uznal vůči žalobkyni co do důvodu (stavební zboží) a výše (, částka, ) svůj dluh. Ze slovního vyjádření zaznamenaného v listině nepochybně vyplývá, že žalovaný činí vůči žalobkyni uznávací projev a současně se zavazuje k plnění svého dluhu. Zcela určitě je v listině uvedena výše tohoto dluhu a vyplývá z ní rovněž jeho důvod. Za této situace je nutno dovodit, že v důsledku uznání žalovaného k datu , datum, v souladu s § 2053 o. z. trval dluh žalovaného vůči žalobkyni k zaplacení ceny zboží dle faktur č. , hodnota, a 423459 a bylo na žalovaném, aby tuto domněnku existence dluhu vyvrátil. Žalovaný domněnku existence dluhu nevyvrátil, byť měl takovou procesní povinnost (když uznáním dluhu přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka), a proto soud považuje nárok žalobkyně za důvodný.7. Dlužné částky byly splatné podle fakturace, tedy od dat splatnosti, které byly uvedeny na fakturách i na uznání dluhu, avšak žalobkyně se domáhala úroku pouze ode dne , datum, , soud je jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit a zavázal žalované zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až ode dne , datum, , kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou.8. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.10. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.