44 C 252/2023-22 — Okresní soud ve Zlíně

Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství, ze kterého se dne [datum] narodil syn [jméno] [celé jméno manžela]. V odůvodnění uvedla, že manželství bylo zpočátku harmonické, postupem času však mezi manželi začaly narůstat vzájemné neshody a došlo k vzájemnému citovému ochladnutí. Manželé spolu od [datum] nevedou společnou domácnost. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil a souhlasil také s příčinami rozvratu manželství, jak je popsala manželka. Účastníci učinili nespornými příčiny rozvratu manželství spočívající v problémech v komunikaci a vzájemném citovém odcizení. <i>Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> <i>Dle § 756 OZ soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> Soud vzal nesporná tvrzení účastníků ohledně existence rozvratu manželství a jeho příčin za svá skutková zjištění. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [obec] v rekreačním areálu [ulice]. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 1. 2024 soud zjistil, že byla schválena dohoda manželů o péči a výživě nezletilého syna [jméno] [celé jméno manžela] na dobu po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Po provedeném dokazování soud, vycházeje ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů, dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství upravené v ust. § 755 OZ. Vzhledem k tomu, že příčiny rozvratu manželství byly mezi účastníky nesporné, dokazování účastnickými výpověďmi soud neprováděl. Soud shledal manželství účastníků natolik hluboce a trvale rozvrácené, že nelze očekávat obnovení manželského soužití a manželství rozvedl s tím, že příčinu rozvratu manželství spatřuje v problémech v komunikaci, které vedly ke vzájemnému citovému odcizení účastníků. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., přičemž v průběhu řízení nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků.