4 C 125/2012-279 — Okresní soud ve Znojmě

1. Usnesením ze dne 12. 1. 2017 soud odmítl žalobu v části, kde se žalobce domáhal náhrady škody za ušlý výdělek a rozdílu ve spotřebě pohonných hmot. Soud dospěl k závěru, že žalobce ani po opětovné výzvě soudu nedoplnil žalobu týkající se náhrady škody spočívající v rozdílu spotřeby PHM. K nároku v rozdílu ve spotřebě pohonných hmot pak žalobce uvedl, že tento požaduje za období počínaje 1. říjnem 2012 až do dne vrácení předmětného neoprávněného soudem ze soupisu zabavených věcí vyloučeného motocyklu [značka motocyklu] žalovaným. Jedná se o dny pondělí až pátek s výjimkou období počínaje 1. listopadem téhož roku a konce 31. březnem následujícího roku, a to pro každý rok až do vrácení, tedy vyjádřeno počtem dní k 30. září 2016 – 612 dní. Pakliže by soud tento výpočet nepřijal, pak žalující strana vyzývá ve smyslu označení důkazu, aby si soud vyžádal o [název úřadu] [anonymizována dvě slova] soupis skutečného stavu denního počasí od 01.10.2012 do 30.09.2016 v oblasti [územní celek]. Šlo o uskutečňování cesty do zaměstnání a zpět z [územní celek] do [územní celek]. 2. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani podání žalobce ze dne 9. 10. 2016 neodstraňuje vady žaloby, přičemž odvolací soud v usnesení ze dne 5. 8. 2016 na straně 3 pak obsáhle specifikuje požadavky na projednatelnost žaloby ohledně těchto nároků. Ani v podání ze dne 9. 10. 2016 pak žalobce vady žaloby v části, kde požaduje kromě jiného náhradu škody spočívající v rozdílu ve spotřebě pohonných hmot, neodstraňuje. Nespecifikuje ani výši nároku, ani blíže skutkově nevymezuje, z jakého důvodu za tuto škodu odpovídá žalovaný. Soudní řízení v této věci trvá již dostatečně dlouho na to, aby si žalobce ujasnil, jaké nároky bude požadovat, aby je také skutkově srozumitelně vymezil, přičemž k takovému vymezení byl vyzván soudem již usnesením ze dne 10. 4. 2015. V řízení týkající se náhrady za rozdíl spotřeby pohonných hmot žalobce nevymezil, za jaké konkrétní dny požaduje částku 48 Kč za den, kam v tyto dny cestoval a z jakého důvodu. Pouhé vymezení počátku tohoto období, případně konce tohoto období, případně souhrnným počtem dnů, je nedostačující, a to z pohledu závěru odvolacího soudu a jeho požadavku na projednatelnost žaloby, kdy odvolací soud uvádí, že žalobce musí jednoznačně tvrdit v rovině skutkové, za které konkrétní dny toto žádá, kam a z jakého důvodu cestoval. V tomto směru požadavek na projednatelnost žaloby nebyl splněn, a pokud žalobce navrhuje, aby si soud v případě nepřijetí výpočtu žalobce vyžádal od [název úřadu] [anonymizována dvě slova] soupis skutečného stavu denního počasí v určitém období oblasti [územní celek], tak se opět jedná o nahrazování skutkových tvrzení důkazními prostředky. Je nepřípustné, aby účastník nedostatky ve skutkových tvrzeních nahrazoval až v průběhu soudního řízení, a to prostřednictvím důkazních prostředků, které mu má navíc opatřit soud. 3. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvého stupně o odmítnutí podání žalobce potvrzeno. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvádí, že žalobce se více než na doplnění svých tvrzení, které mají tvořit skutkový podklad pro uplatněné nároky na náhradu škody, soustřeďuje na polemiku se soudem I. stupně. Pomíjí, že je výlučně jeho povinností označit den, kdy se měl účastnit soudního jednání, za který žádá náhradu ušlého výdělku, nikoliv požadovat po soudu, aby sám aktivně takovýto den vyhledával a tím porušoval zásadu rovnosti stran. Soud nemůže vyvíjet aktivity, kterými by nahrazoval skutková tvrzení žalobce. Totéž se vztahuje i k žalobě směřující na náhradu škody za spotřebované pohonné hmoty. Nelze požadovat, aby soud nejdříve sám aktivně zjistil, které dny s ohledem na počasí umožňovaly cestování na motocyklu, a na základě těchto zjištění by teprve žalobce upřesňoval dny, za které náhradu škody požaduje, a prováděl její vyčíslení. Nelze přehlédnout, že soud již na samém počátku řízení je povinen vyměřit soudní poplatek. Za situace, kdy žalobce není schopen svůj nárok vyčíslit a trvá pouze na náhradě blíže nespecifikované škody, soud tuto povinnost splnit nemůže. Ani po několika letech žalobce není schopen nejenom dokládat, ale ani tvrdit, v jaké výši svůj nárok uplatňuje, tedy např. jaké používal pohonné hmoty k dojíždění do zaměstnání, kolik za ně uhradil, jaké by oproti tomu používal, pokud by nedošlo k jím tvrzenému protiprávnímu jednání žalovaného a kolik by za tyto uhradil. Za této situace rovněž odvolací soud shledává žalobu žalobce ve vztahu k ušlému výdělku a náhradě škody z titulu nutnosti používání jiného motorového vozidla za zcela nekonkrétní a tedy neprojednatelnou. Věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně bylo dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Předmětem dalšího řízení tak zůstávají pouze nároky na náhradu finančních částek vynaložených v exekučním řízení a na vrácení sepsaného a zabaveného motorového vozidla. 4. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 3. 2017 č. j. 4 C 125/2012-141 byl zamítnut návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci 4.670 Kč a aby byl zavázán dopravit do místa bydliště žalujícího [název motocyklu] [anonymizována dvě slova], poničený bez RZ v pariční lhůtě tří dnů od nabytí právní moci rozhodnutí soudu do místa bydliště oprávněného po 16:00 hodině odpolední proti osobnímu převzetí žalobcem nebo jím určenou osobou. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017 č. j. 21 Co 111/2017-181 bylo odvolání žalobce do rozsudku soudu prvého stupně ve výroku I. odmítnuto, ve výroku II. byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvého stupně a odvolacím soudem Odvolací soud uvádí v odůvodnění rozsudku, že žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému dopravit do místa jeho bydliště motocykl [název motocyklu] [anonymizováno], nemá povahu vindikační žaloby podané vlastníkem proti tomu, kdo neprávem předmět jeho vlastnictví zadržuje. Jak zdůrazňuje sám žalobce a jak vyplývá i ze skutkových tvrzení, které tvoří základ jím uplatněného nároku, domáhal se po žalovaném náhrady škody, a to uvedením do původního stavu. Lze souhlasit s tím, že v případě náhrady škody primárně nastupuje povinnost obnovení původního stavu a až sekundárně finanční plnění. Odvolatel v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 330 odst. 5 o. s. ř., z něhož však ouze vyplývá povinnost věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, vrátit povinnému. Toto ustanovení neřeší vrácení věci třetí osobě a také se nezabývá tím, jakým způsobem a kam by sepsané věci měly být vráceny. Výslovné ustanovení v tomto směru neměl ani zákon č. 120/2001 Sb. (dále jen exekuční řád), než novelou zákonem č. 396/2012 Sb. do § 68 byly doplněny odstavce 5 až 7. Před touto novelou se § 68 ve svých odstavcích 1 až 4 nezabýval tím, jak by mělo být nakládáno s věcmi, které byly ze soupisu vyškrtnuty. Odstavec 7 včleněný novelou do § 68 stanovil v případě, že věc byla vyškrtnuta ze soupisu, nebo vyloučena z výkonu rozhodnutí, že exekutor bez zbytečného odkladu předá věc navrhovateli v místě, kde ji zajistil, nedohodne-li se s navrhovatelem jinak. Neposkytne-li navrhovatel exekutorovi potřebnou součinnost při předávání věci, věc se navrhovateli předá v sídle exekutora. Toto ustanovení však vzhledem k přechodným ustanovením k zákonu č. 396/2012 Sb. není možno použít, neboť článek IV přechodných ustanovení v odstavci prvém stanoví, že řízení, která byla zahájena přede dne účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů s výjimkami, které však na projednávanou věc nedopadají. Protože toto řízení bylo zahájeno dne 14. 11. 2012, tedy před účinností shora citované novely, nelze ustanovení § 68 odst. 7 exekučního zákona na projednávanou věc aplikovat. Odvolací soud však toto zákonné ustanovení cituje s ohledem na okolnost, že z jeho dikce vyplývá respektování obecně platné zásady v případě náhrady škody, tedy uvedení do původního stavu předcházející škodné události. Z tvrzení účastníků i založených listinných důkazů provedených již soudem I. stupně je nesporné, že k soupisu a zabavení motocyklu [název motocyklu] [anonymizováno] došlo nikoliv v bydlišti žalobce, nýbrž v bydlišti povinného [jméno] [příjmení] ve [adresa]. Za této situace považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se rozpornými tvrzeními účastníků, zda došlo či nedošlo v průběhu exekučního řízení k prokázání vlastnického práva žalobce k motocyklu [název motocyklu] [anonymizováno], když v případě pochybení ze strany žalovaného by tomuto nebylo možno uložit povinnost navrátit sepsanou a zabavenou věc do místa bydliště žalobce, neboť takovýto postup by neznamenal obnovení původního stavu. Nekorespondoval by ani s obecnou zásadou platnou pro náhradu škody uvedením do původního stavu, tedy navrácením do místa, kde se dle vůle vlastníka před protiprávním úkonem nacházel, ani s pozdější dikcí § 68 odst. 7 exekučního řádu, který stanoví povinnost navrácení do místa soupisu. Jestl