5 C 68/2020 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne 30. 3. 2020 navrhl manžel rozvod manželství uzavřeného dne 31. 5. 2003. Za trvání manželství se narodily 2 děti, přičemž obě jsou dosud nezletilé. Před soudem účastníci shodně uvedli, že od 1. 11. 2019 je manželství nefunkční, nežijí ve společné domácnosti, nesdružují finanční prostředky a nežijí jako manželé. Manželka [celé jméno manželky] shodně navrhla rozvod manželství. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že uzavřeli manželství dne 31. 5. 2003 před Městským úřadem ve Znojmě, u obou manželů jde o manželství první. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte po rozvodu manželství. Po provedeném dokazování má soud za to, že nelze již očekávat obnovení manželského soužití za situace, kdy manželství účastníků neplní své společenské funkce. Účastníci od 1. 11. 2019 spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, nemají zájem na obnově soužití. Za tohoto stavu je jejich manželství formálním svazkem, a soud toto manželství rozvedl. Rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], jejichž poměry byly upraveny rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, č.j. 10 Nc 50003/2020-33 ze dne 15. října 2020, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2020, a to tak, že nezletilé děti [jméno] a [jméno] [příjmení] byly pro dobu po rozvodu svěřeny do péče matky a otec se zavázal platit na jejich výživu částky 3.000 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] a částku 2.400 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno]. Proto soud manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití a vedení společné domácnosti. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.