5 C 78/2020 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne 24. 4. 2020 navrhl manžel rozvod manželství uzavřeného dne 26. 10. 2013. Za trvání manželství se narodil syn [celé jméno nezletilého ], který je dosud nezletilý. Před soudem účastníci shodně uvedli, že od října 2019 je manželství nefunkční, nežijí ve společné domácnosti, nesdružují finanční prostředky a nežijí jako manželé. Manželka [celé jméno manželky] shodně navrhla rozvod manželství. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že uzavřeli manželství dne 26. 10. 2013 před Městským úřadem v Moravském Krumlově, u obou manželů jde o manželství první. Podle 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte po rozvodu manželství. Po provedeném dokazování má soud za to, že nelze již očekávat obnovení manželského soužití za situace, kdy manželství neplní své společenské funkce. Účastníci již delší dobu spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, nemají zájem na obnově soužití. Za tohoto stavu je jejich manželství formálním svazkem a soud toto manželství rozvedl. Rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilého syna [celé jméno nezletilého ], jehož poměry byly upraveny rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě, č.j. 21 Nc 50020/2020-36 ze dne 19. 8. 2020 (ve spojení s usnesení Okresního soudu ve Znojmě č.j. 50020/2020-41), který nabyl právní moci dne 7. 10. 2020, a to tak, že nezletilý [celé jméno nezletilého ] byl pro dobu po rozvodu svěřen do střídavé péče rodičů a každému z rodičů bylo stanoveno platit na jeho výživu částku 2.500 Kč měsíčně. Proto soud manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití a vedení společné domácnosti. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.