9 C 254/2020-28 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 418 Kč spolu s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou dohodu o uznání dluhu. Žalovaná v ní uznala svůj dluh vůči žalobkyni, co do důvodu a výše celkem ve výši 20 418 Kč a zavázala se jej uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se následně dostala do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky č. 1 a č. 2. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2020. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Ze splátkové dohody soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně s žalovanou dne [datum]. Součástí dohody je uznání dluhu žalovanou co do důvodu a výše, dluh se zavázala žalovaná splatit v pravidelných 12 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, 13. splátka ve výši 2 418 Kč. Dne 15. 6. 2020 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu s oznámením o zesplatnění dluhu. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě výsledků provedeného dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o uznání dluhu spolu se splátkovým kalendářem. Nezaplacením dohodnutých splátek se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žaloba tedy byla v daném případě podána zcela důvodně, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 269 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 817 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 20 418 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč.