12 C 109/2021-99 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2020 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 56.615,16 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Na základě tohoto byla žalovanému poskytnuta částka 120.000 Kč. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 25. 4. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni 20. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 9. 9. 2020. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 120.000 Kč, žalovaný se zavázal splácet 84 splátek ve výši 2.272,38 Kč, poslední splátku ve výši 2.187,16 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 11,5 % ročně. Právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovanému byla na účet vedený u věřitele zasílána pravidelně mzda. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 4. 2019 soud zjistil, že věřitel žalovaného vyzval k úhradě nedoplatků a následně pro nečinnost žalovaného úvěr zesplatnil. Soudu bylo dále prokázáno, že dne [datum] byla mezi věřitelem a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, o tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl také vyzván žalobcem k plnění dluhu před podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.623,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.265 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56.615,16 Kč sestávající z částky 3.380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.040 Kč ve výši 2.318,40 Kč.