12 C 158/2021-85 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 32.401,79 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce ve výši 57.970 Kč skládající se z půjčené částky 17.000 Kč, poplatku 15.000 Kč a kapitalizovaného úroku 25.970 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet v 59 splátkách měsíčně po 967 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, na poskytnutou částku nic neuhradil. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 23. 11. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne [datum] uzavřena smlouva zápůjčce podle občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému bude poskytnuta převodem na účet ve smlouvě uvedený částku ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se měl v této smlouvě zavázat uhradit jistinu ve výši 17.000 Kč, úrok ve výši 45% ročně, poplatek ve výši 60 x 250 Kč, celkem 57.970 Kč v 60 splátkách ve výši 967 Kč. Formulář smlouvy je ze strany žalovaného podepsán uvedením tištěného jména a příjmení s dodatkem„ Podepsáno elektronicky“. 4. Dále byl soudu předložen splátkový kalendář ze strany žalovaného podepsaný uvedením tištěného jména a příjmení s dodatkem„ Podepsáno elektronicky“, výpis z účtu o převodu částky 17.000 Kč dne 24. 1. 2020 na účet zde uvedený, oznámení o zesplatnění zápůjčky a výzvy k úhradě dluhu. 5. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne 27. 1. 2020 připsána částka 17.000 Kč od žalobce. 6. Z formuláře příjmů a výdajů bylo zjištěno, že žalobce vycházel z toho, že příjem žalovaného činí 19.500 Kč, splácí půjčky 6.000 Kč měsíčně, má výdaje 7.000 Kč, bydlí u rodičů a je svobodný. K uvedenému pak byly doloženy výpis z účtu, z něhož plyne, že žalovaný obdržel mzdu 17.165 Kč dne 8. 10. 2019, 16.030 Kč dne 8. 11. 2019, 14.290 Kč dne 9. 12. 2019, z výpisů však také plyne, že na jeho účet byly poukazovány různé platby od úvěrových společností a z účtu placeny různé částky jako splátky. 7. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva, která je svým charakterem podřízena zákonu o spotřebitelském úvěru. Dále bylo doloženo, že předmět byl žalovanému reálně předán do dispozice převodem na jeho účet. 14. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření závazků žalovaného. 16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva je tak neplatná. 17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17.000 Kč, na kterou nic nesplatil. Rozdíl tak činí částku 17.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 17.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.