12 C 185/2021-30 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 15.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 17.400 Kč skládající se z půjčené částky 10.000 Kč, poplatku 2.000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4.000 Kč a kapitalizovaného úroku 1.400 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet týdně po 300 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 31. 8. 2018. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 2.400 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 17.400 Kč, a to jistinu ve výši 10.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 2.000 Kč, poplatek za inkaso 4.000 Kč, tedy celkem částku 17.400 Kč v 58 splátkách ve výši 300 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. 4. Dále byla soudu předložena karta klienta, ve které jsou uvedeny osobní údaje klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je na rodičovské dovolené, bydlí s rodiči, není uvedeno, kolik má vyživovacích povinností a jakých. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 7.600 Kč, další příjmy domácnosti - státní podporu 500 Kč, dále je zde uvedeno„ matka – dávky 22.115 Kč“, výdaje celkem 22.000 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 8.215 Kč. Není prokazatelné, jak byly přezkoumány příjmy žalované, výdaje domácnosti. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas. 5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy. 6. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán, tedy převeden do její dispozice. 10. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované, při posuzování se vůbec nezabýval výší jiných výdajů žalované, náklady na bydlení podle soudu nedostatečně byly vyhodnoceny a prověřeny také příjmy. Smlouva tak byla uzavřena neplatně. 12. Skutečností však je, že žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela obnos 10.000 Kč, na který vrátila částku 2.400 Kč. Pohledávka pak byla postoupena na žalobce. 13. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatila 2.400 Kč. Rozdíl tak činí částku 7.600 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 7.600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tento úrok je však třeba počítat z jistiny 7.600 Kč, kdy za dobu od 7. 9. 2018 do 29. 11. 2019 činí kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9% ročně částku 841,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 281,09 Kč pak byl zamítnut. 15. Zamítnut pak byl i běžící zákonný úrok z prodlení z částky 2.400 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 16. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.