12 C 288/2021-35 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 8.060 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO]. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 6.500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 8. 2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. ú. [bankovní účet]. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se věřitel zavázal na účet žalované poskytnout částku 6.500 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 22. 8. 2018 s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.560 Kč. Soudu byly doloženy osobní doklady žalované, z nichž bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy žalovaná jednoznačně vystupovala svým jménem a poskytla věřiteli kopie svých dokladů. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že na účet ve smlouvě uvedený, který je účtem žalované, byla připsána částka 6.500 Kč právním předchůdcem žalobce. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žaloba je důvodná. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi smluvními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6.500 Kč, za to se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek 1.560 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatila. Dluh za žalovanou byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.