12 C 295/2021-33 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 5. 8. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 6.265 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 5.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet měsíčně ve splátkách, sjednána byla i odměna za poskytnutí úvěru ve výši 1.100 Kč a 165 Kč za službu [název služby]. Požadovaná částka byla převedena na účet žalované, tato však nic nesplatila. Žalované byla zaslána upomínka dne 23. 12. 2020. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z výpisu o prověření úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, která uvedla, že má měsíční příjem 21.666 Kč, doložila příjmy a své osobní doklady. Na základě tohoto jednání pak byla uzavřena smlouva prostředky elektronické komunikace, kdy bylo sjednáno poskytnutí úvěru 5.000 Kč za poplatek 1.100 Kč a poplatek za službu [název služby] 165 Kč. Z potvrzení o platbě z účtu žalobce bylo zjištěno, že požadovaná částka 5.000 Kč byla převedena na účet žalované. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč za poplatky 1265 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.265 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.