12 C 301/2019-26 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem doručeným soudu dne 25. 9. 2019 manžel navrhl rozvod manželství. Manželka se k tomuto návrhu připojila, v souladu s ust. § 384 odst. 2) z. ř. s. postupuje soud stejně, jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným. Oba účastníci shodně uvedli, že v manželství vznikaly hádky a spory ohledně odlišných názorů, manžel trávil hodně času mimo rodinu a manželka se cítila osamělá. Mezi manžely postupně začalo narůstat odcizení, jehož důsledkem byl vznik nedůvěry k druhému a ztráta citových vazeb. Z tohoto důvodu se pak manželka v červnu 2019 odstěhovala ze společné domácnosti, od té doby manželství neplní své funkce. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že uzavřeli manželství dne 15. 8. 2008, u obou jde o manželství prvé. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2020, č. j. 19 Nc 50056/2019 - 99 Okresní soud ve Znojmě rozhodl o úpravě výchovy a výživy nezl. dětí [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození] [příjmení] pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů, rozsudek nabyl právní moci dne 19. 11. 2020. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 občanského zákoníku, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Po provedeném dokazování má soud za to, že nelze již očekávat obnovení manželského soužití za situace, kdy účastníci spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, obnovu soužití oba shodně vyloučili. Proto soud manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství soud spatřuje v odlišnosti názorů účastníků, neschopnosti vzájemné komunikace a konečném odcizení. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.).