12 C 36/2019-126 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2018 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 136.820,09 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 90.000 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet v 84 splátkách měsíčně po 1.927 Kč. Žalovaná celou částku čerpala, uhradila 35.332 Kč, úvěr byl zesplatněn ke dni 18. 4. 2017. Dále pak současně byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s rámcem 50.000 Kč, žalovaná čerpala revolvingový úvěr a byla povinna splácet splátky ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná vyčerpala celkem částku 53.700 Kč, splatila 16.918 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 27. 3. 2017. Následně pak byly oba případy postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2017, toto bylo žalované oznámeno. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 90.000 Kč, což potvrdila svým podpisem. Dále pak byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s rámcem finančních prostředků 50.000 Kč. Soudu byly předloženy výpisy z úvěrových účtů, z nichž bylo zjištěno, jak byly částky čerpány a spláceny. Z předložených listinných dokladů bylo prokázáno, že smlouva o úvěru/revolving. úvěru uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], tedy v době právní úpravy z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona (Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalovaná v době uzavření smlouvy měla vedeny čtyři exekuce, smlouva byla uzavřena na 84 měsíců, tedy 7 let, kdy důchodový věk žalované byl 63 let a 8 měsíců (bez dětí počítáno), tedy 13. 11. 2020, přičemž úvěr by doběhl až v roce 2022. V době uzavření smlouvy pak žalovaná měla bydliště na OÚ [obec], ačkoli na smlouvě (č. l. 28 spisu) je uvedeno, že vlastní dům/byt. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, její osobní poměry, přičemž jí byla poskytnuta vysoká částka bez jakéhokoli zajištění. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 90.000 Kč, žalovaná splatila (dle výpisu č.l. 30 – 31) 17 x 1.927 Kč + 1.500 Kč + 2 x 1.000 Kč + 1.500 Kč + 2.000 Kč, tedy celkem 35.332 Kč. Dluh tak činí 54.668 Kč. Na revolvingový úvěr čerpala 19.500 Kč + 700 Kč + 200 Kč + 300 Kč + 200 Kč + 200 Kč + 200 Kč + 6.000 Kč + 4.000 Kč + 10.000 Kč + 10.000 Kč + 400 Kč + 2000 Kč, celkem tedy 53.700 Kč, uhradila celkem 500 Kč + 100 Kč + 800 Kč + 1 Kč + 819 Kč + 819 Kč + 822 Kč + 821 Kč + 820 Kč + 808 Kč + 841 Kč + 841 Kč + 841 Kč + 1.981 Kč + 2.046 Kč + 2.000 Kč + 1.000 Kč + 1.000 Kč + 1.000 Kč, celkem 17.860 Kč. Dluh tak činí (53.700 Kč – 17.860 Kč) 35.840 Kč. Z uvedeného plyne, že žalovaná dluží 54.668 Kč + 35. 840 Kč = 90.508 Kč. Soud dále musel zamítnout poměrnou část žalovaných částek i příslušenství. Ve vztahu k revolvingovému úvěru žalobce požadoval částku 48.225,86 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 22.969,01 Kč, úrok 26,28 % ročně z částky 46.586,61 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5.020,25 Kč od 11. 4. 2017 do 26. 7. 2018 a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 48.225,86 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. Žalovaná přijala částku 53.700 Kč, zaplatila 17.860 Kč, dluží 35.840 Kč. Soud zamítl částku 12.385,86 Kč. Co se týká úroku z prodlení, soud vyšel z toho, že kapitalizovaný úrok z prodlení 5.020.25 Kč byl vypočten ode dne 11. 4. 2017 do dne 26. 7. 2018 z částky 48.225,86 Kč. Žalobce má nárok na úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 35.840 Kč od 11. 4. 2017 do 26. 7. 2018, což činí 3.730,89 Kč, rozdíl do požadované částky 5.020,25 Kč ve výši 1.289,36 Kč soud zamítl. Co se týká běžícího úroku z prodlení, soud přiznal 8,05 % ročně z částky 35.840 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, zamítnuto bylo 8,05 % ročně z částky 12.385,86 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. Ve vztahu k poskytnutému úvěru ve výši 90.000 Kč soud vyšel z toho, že žalobce požaduje částku 88.594,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22.325,72 Kč, úrok 16,42 % ročně z částky 78.154,23 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8.792,67 Kč od 3. 5. 2017 do 26. 7. 2018 a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 88.594,23 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. Žalovaná obdržela částku 90.000 Kč, zaplatila 35.332 Kč, dluží tedy 54.668 Kč a částka 33.926,23 Kč byla zamítnuta. Co se týká obchodního úroku, tento nebyl platně sjednán a byl proto zamítnut v kapitalizované i běžící podobě. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že jako kapitalizovaný úrok z prodlení žalobce požaduje částku 8.792,67 Kč jako 8,05% úrok z prodlení za dobu od 3. 5. 2017 do 26. 7. 2018 z částky 88.594,23 Kč. Důvodný je však 8,05% úrok z prodlení z částky 54.668 Kč od 3. 5. 2017 do 26. 7. 2018 ve výši 5.425,61 Kč, rozdíl do částky 8.792,67 Kč ve výši 3.367,06 Kč proto byl zamítnut. Ohledně běžícího úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalobce požaduje 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 88.594,23 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, důvodný je 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 54.668 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, zamítnut byl 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 33.926,23 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.