12 C 46/2021-61 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2020 se se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 31.953,16 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] Smlouvou se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě za podmínek stanovených smlouvou, přičemž žalovaný se zavázal způsobem a za podmínek stanovených ve smlouvě splatit čerpané prostředky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru a zejména pak ze smlouvy o osobní kreditní kartě soud zjistil, že dne [datum] mezi účastníky došlo k uzavření dohody, jejímž obsahem bylo, že žalobce žalovanému poskytne kreditní kartu k jeho běžnému účtu, kdy je žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky, a to až do výše – 50.000 Kč, žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobci. Z výpisu z účtu kreditní kartě pak bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal finanční prostředky, přičemž dluh nesplácel, na základě uvedeného pak vznikl dluh v úhrnné výši tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí. Z přípisu ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce odstoupil od smlouvy o osobní kreditní kartě se zdůvodněním, že přes několikeré výzvy žalovaný nesjednal nápravu a dluh neuhradil. Soudu byla předložena předžalobní upomínka, z níž bylo zjištěno, žalovaný byl před podáním žaloby ze strany žalobce vyzván k plnění dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru čerpaném kreditní kartou k účtu žalovaného ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.457 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.953,16 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.