12 C 59/2020-20 — Okresní soud ve Znojmě

Návrhem soudu podaným dne 5. 3. 2020 se manžel domáhal rozvodu manželství, kdy uvedl, že manželství bylo uzavřeno po čtyřleté známosti, postupně se začaly projevovat odlišnosti v povahách manželů a rozdíly v jejich názorech, účastníci se začali odcizovat. K tomu přispělo také to, že manžel na manželku převedl polovinu svých nemovitostí, od té doby začalo docházet stále častěji k neshodám. Na základě dlouhodobých neshod se manžel od rodiny dne 1. 8. 2019 odstěhoval ze společné domácnosti. Ukončení soužití urychlila nabídka přítelkyně manžela, s níž navázal dosud trvající známost, kdy tato mu nabídla možnost bydlení v její domácnosti. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila, uvedla, že za jedinou příčinu rozvratu manželství považuje skutečnost, že manžel navázal známost s jinou ženou. Ve své účastnické výpovědi manžel uvedl, že manželství probíhalo normálně, po 8 letech manželce převedl podíl na nemovitostech, které dostal darem od svého otce, do nichž investovali za trvání manželství. Posléze zhruba před šesti lety začal pociťovat odcizení, vnímal to tak, že manželka se chová dominantně, začali mít neshody ohledně trávení volného času, kdy manžel se jednak věnoval svému koníčku – myslivosti, jednak začal být pracovně vytížen. To se odrazilo v komunikaci účastníků. V roce 2019 pak ztratil k manželce citový vztah, v důsledku toho všeho 3 měsíce před odchodem ze společné domácnosti navázal vztah s jinou ženou, k níž se pak 1. 8. 2019 odstěhoval. Tato známost trvá. Od té doby manželé nevedou společnou domácnost, kdy ještě v červenci 2019 spolu strávili dovolenou. Manželka uvedla, že manželství považuje za dlouhodobě spokojené, byly v něm sice různé problematické chvíle, ale vždy fungovali jako rodina. Manžel na podzim 2018 se stal starostou obce a býval často pryč, měl spoustu společenských aktivit, k tomuto pak začala mít výhrady, neboť to bývalo třeba i každý týden a někdy se jí nelíbilo, v jakém stavu se vrací. Nadále však spolu dokázali komunikovat a vše fungovalo až do dubna 2019, kdy manželka postřehla, že manžel neustále s někým udržuje kontakt po telefonu, za telefon měli vysoký účet. Manžel se začal vracet domů až k ránu, proto se ho zeptala, zda má jinou známost, což jí potvrdil. Pokoušeli se ještě řešit vzájemné vztahy, to se však již nedalo. Manžel se poté odstěhoval. Od té doby manželství neplní své funkce. Za hlavní příčinu rozvratu manželství považuje známost manžela s jinou ženou. Do té doby byli zvyklí si vše vydiskutovat, domluvili se na všem, co bylo potřeba kolem domu, kolem rodiny, volný čas trávili standardně prací kolem domu, výlety apod. K jeho koníčku – myslivosti neměla výhrady. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno oboustranně jako manželství prvé, z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Práva a povinnosti rodičů k nezl. dětem byla upravena rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. 9. 2020, č.j. P 49/2020 – 64. Podle § 755 o.z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků dlouhodobě neplní své funkce, účastníci od 1. 8. 2019 nevedou společnost domácnost a manželství neplní své funkce. Na základě uvedeného pak již samotným plynutím času bylo prokázáno, že manželství je trvale rozvráceno. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje skutečnost, že manžel ztratil citový vztah k manželce, v důsledku čehož pak navázal známost s jinou ženou. Manžel sám sice uvedl, že známost navázal v důsledku toho, že dlouhodobě pociťoval vzájemné odcizení a nedostatek komunikace mezi účastníky, soud však toto považuje pouze za zdůvodnění skutečnosti, že ztratil citový vztah k manželce a navázal jiné citové vazby. Vzhledem k tomu, že manžel pracoval a pracuje v pozicích, které vyžadují schopnost sebeprosazení a prosazení vlastních názorů, se soudu nejeví jako pravděpodobné, že by v osobním životě manžel neměl dostatek síly k prosazení vlastních názorů. Pokud by pak v manželství byly konflikty týkající se koníčků manžela, jistě by se toto v manželství projevilo již dříve. Jedinou skutečně vysledovatelnou stopou se stala skutečnost, že ze strany manžela došlo k ochlazení citových vazeb k manželce, v důsledku toho pak navázal známost s jinou ženou, která zřejmě dovršila ztrátu citových vazeb manžela k manželce a urychlila rozvrat manželství již tou skutečností, že manžel získal možnost odstěhovat se z rodinné domácnosti. Na základě výše uvedeného pak manželství bylo rozvedeno. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).