14 C 34/2021-51 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 38 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 443,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 014,79 Kč, úroku ve výši 18,87 % ročně z částky 22 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 39 800 Kč, což byla zápůjčka 22 000 Kč a souhrnný poplatek 17 600 Kč v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 60 týdenních splátek po 660 Kč do rukou oprávněné osoby původního věřitele, poslední splátka byla splatná 19. 10. 2020. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 18,87 % ročně. Žalovaná své závazky ze smlouvy řádně nesplnila, na plnění dluhu provedla jen částečnou úhradu ve výši 1 320 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaná dluží nesplacenou jistinu 22 000 Kč, souhrnný poplatek 12 906,66 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši po dni splatnosti poslední splátky, tedy ode dne 20. 10. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne 19. 2. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně k doplnění žaloby uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované, pro účely uzavření smlouvy. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z výplatních pásek a ze složenek. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že pobírá pravidelný měsíční příjem z podpory v mateřství, její měsíční příjem činí 13 132 Kč, pobírá podporu ve výši 6 445 a nemá půjčku, resp. zápůjčku u [právnická osoba ] [jméno]. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uchazeči doklady pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. 3. Žalovaná se k doručené žalobě písemně nevyjádřila, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce – [název půjčky] [anonymizováno] smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovanou jako spotřebitelem formulářová smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaná podepsala smlouvu o zápůjčce. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které původní věřitel žalované v hotovosti půjčil částku 22 000 Kč, žalovaná se zavázala půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 17 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, první splátka byla splatná 2. 9. 2019. Z bodu 9 (Refinancování) smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná požádala věřitele, aby spotřebitelský úvěr, který čerpá dle této smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který žalovaná u věřitele čerpala v minulosti. Věřitel tuto žádost žalované akceptoval a mezi stranami byla uzavřena dohoda, že pohledávka na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši 6 200 Kč oproti pohledávce žalované na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Po započtení pak byla žalované vyplacena v hotovosti částka 15 800 Kč představující rozdíl mezi spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru. Ze zákaznické karty žalované bylo prokázáno, že žalovaná pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedla a doložila, že je vedena na Úřadu práce ČR, má další příjem ve výši 13 132 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek a dále pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6 445 Kč, což bylo ověřeno ze složenek. Její měsíční odhadované výdaje činily 6 000 Kč, dále měla externí splátku zápůjčky ve výši 500 Kč a měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů, za bydlení uváděla výdaje 500 Kč, žádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, a má jednu vyživovací povinnost, jako markentingový zdroj uvedla bývalý/stávající zákazník. Jako druh bydlení uvedla, že žije s rodiči, ale má samostatnou domácnost. 5. Žalovaná uhradila z titulu zápůjčky nepravidelnými platbami pouze částku 1 320 Kč, poslední úhradu zaplatila 10. 9. 2019. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Smlouva byla uzavřena dne [datum], poslední splátka byla stanovena na 19. 10. 2020. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila, na dluh uhradila nepravidelnými platbami pouze částku 1 320 Kč a nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 13. 5. 2021. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované doložila pouze kartu zákazníka ze dne 26. 8. 2019, ve které žalovaná uvedla své osobní, výdělkové poměry s doložením údajně výplatních pásek a složenek, v době podání žádosti měla žalovaná další příjem ve výši 13 132 Kč a státní podporu ve výši 6 445 Kč, v kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč, v kartě zákazníka uvedené odhadované výdaje žadatelky ve výši 7 000 Kč měsíčně u svobodné matky s jednou vyživovací povinností jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2019, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žádným způsobem nebyly prokázány její měsíční životní výdaje a hrazení nákladů na bydlení, kdy sice uvedla, že bydlí u rodičů, ale má samostatnou domácnost s náklady ve výši pouze 500 Kč. Příjmy měly být ověřeny z výplatních pásek a složenek, ale bez dalšího, tedy za jaké měsíce, zda částka 13 132 Kč je měsíční příjem popřípadě průměrný za určité období, nebyla předložena žádná smlouva, ze které by žalované příjem plynul. Navíc měla další splátku ve výši 500 Kč měsíčně a z úvěrové smlouvy je pak zřejmé, že měla ještě další půjčku u původního věřitele, neboť došlo k refinancování ve výši 6 200 Kč, což muselo být původnímu věřiteli známo. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy 26. 8. 2019 ve stejný den, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, z toho důvodu byla žalovaná povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 1 320 Kč, proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši