21 C 205/2021-29 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 3 510 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný se přihlásil dne 1. 2. 1997. Neplatil však televizní poplatek, vznikl mu dluh ve výši 3 510 Kč za měsíce červenec 2018 až srpen 2020 po částce 135 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný televizní přijímač přihlásil tiskopisem„ Přihláška televizního poplatníka“ v [obec], [adresa], okr. [obec] v únoru 1997. Dopisem ze dne 27. 11. 2020 byl žalovaný informován o dluhu. Z kopie poštovní poukázky s datem podání 14. 10. 2021 se podává odeslání částky 5.260 Kč na číslo účtu, variabilní symbol a specifický symbol uvedené v žalobě, k čemuž žalovaný uvedl, že zaplatil požadovanou částku (tj. součet částky 3.510 Kč za televizní poplatky, 623,99 Kč za kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále též v návrhu na elektronický platební rozkaz uvedenou částky za náhradu nákladu řízení ve výši 1.126 Kč). Žalobkyně přitom na zaslané potvrzení o úhradě dlužné částky do doby konání jednání nereagovala a tvrzení o úhradě dluhu nerozporovala, jednání se přes poučení neúčastnila. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, když žalovanému sice vznikla povinnost k úhradě žalované dlužné částky, nelze však dospět k závěru, že nedošlo k její úhradě, neboť úhrada byla v řízení doložena a žalobkyně úhradu dluhu ani nerozporovala (jde-li o její vyjádření ze dne 19. 12. 2021, toto bylo soudu odesláno až po konání jednání, nemohlo tak být vzato v potaz). Žaloba byla proto zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé z č. l. 26 a účast u jednání). Je odpovědností žalobkyně, zda unese břemeno důkazní a břemeno tvrzení a tato i nese náklady za svůj žalobní neúspěch, soud ji nemůže nutit k zpětvzetí žaloby či jinému procesnímu postupu. V důsledku jejího nekonání případně muselo proběhnout jednání, k němuž se dostavil žalovaný, který s tím měl výdaje. Pokud došlo k úhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 1.126 Kč (tedy mimochodem ve výši, která je dle hodnocení soudu s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR nezákonně vysoká), tuto částku je povinna žalobkyně vrátit žalovanému vedle přiznaných nákladů řízení ve výši 600 Kč, neboť se jedná o bezdůvodné obohacení.