21 C 246/2021-43 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 8 000 Kč s příslušenstvím. K žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč splatný dne 19. 12. 2017, který nebyl splacen. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak žádá tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 12. 2017. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Žalobkyně sdělila, že před uzavřením dané smlouvy žalovanou byla provedena lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, BRKI, na základě toho byl poskytnut úvěr s tím, že k tomu žalobkyně nenavrhuje žádných dalších důkazů. Žádné relevantní důkazy o provedení tvrzené lustrace předloženy nebyly. Z nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 27 – 29, na níž absentuje podpis žalované, nepodepsaného formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nepodepsaných všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] chtěla uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 8.000 Kč, splatnost poskytnutého úvěru měla být 19. 12. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení postoupení soud zjistil, že mělo dojít k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Ze soudem vyžádaného sdělení [právnická osoba ] [příjmení] [příjmení] ze dne 19. 11. 2021 bylo zjištěno, že účet, na který mělo být dle žalobkyně zaslán čerpaný úvěr ve výši 8.000 Kč, patřil v říjnu 2017 [jméno] [příjmení]. Banka skutečně eviduje k 19. 10. 2017 příchozí platbu 8.000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela nedůvodně. Soud nemá za prokázáno, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], z nepodepsané smlouvy a ostatních smluvních dokumentů toto neplyne. Nad rámec toho soud uvádí, že by i v případě uzavření smlouvy tato musela být s ohledem na absentující doložení zkoumání úvěruschopnosti hodnocena jako neplatná pro rozpor se zákonem. Bylo sice prokázáno zaslání 8.000 Kč, avšak na účet jiné osoby, než je žalovaná. Žalobkyně za dané situace přes poučení v rámci předvolání o povinnosti nést důkazní břemeno svůj tvrzený nárok vůči žalované zjevně neprokázala. Proto soud žalobu zamítl. Soud by o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že by přiznal procesně úspěšné straně, tj. žalované, náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že se takové náklady ve vztahu k žalované nepodávají, nebyly tyto nikomu přiznány.