4 C 217/2021-26 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem ze dne 15. 4. 2021 domáhal se žalobce zaplacení částky 3.240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 393,83 Kč. 2. Žalované společnosti byl návrh na zahájení řízení doručen do datové schránky fikcí 14. 10. 2021 spolu s předvoláním k jednání na den 22. 11. 2021. Žalovaná společnost se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila. 3. V daném případě soud z tvrzení žalobce a jím předložených dokladů zjistil, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost splnila 18. 4. 2013. Zároveň jí vznikla povinnost v souladu se zákonem číslo 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své poplatkové povinnosti a ke dni podání žaloby dluží na poplatcích 3.240 Kč. Současně žalobce předložil přehled předpisů a plateb poplatníka za období od dubna 2013 do prosince 2021. Od data 12. 4. 2013 činil počet přijímačů dva kusy. 4. Podle ust. § 7 odst. 3 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíc, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. 5. Podle § 10 citovaného zákona nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Žalobce dne 14. 1. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků v částce 3.240 Kč. Žalovaná na svoji obranu neuvedla žádné takové podstatné okolnosti, které by pohledávku žalobce zpochybňovaly či vyvracely, a soud proto rozhodl v souladu se žalobním návrhem. Úrok z prodlení pak žalobce kapitalizoval, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 4. 2021. Specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení pak žalobce předložil v písemném vyhotovení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Jako účelně vynaložené náklady soud posoudil zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů právního zastoupení. Tyto náklady byl však soud s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu nucen posoudit jako náklady, které nejsou účelně vynaložené. Ústavní soud opakovaně dospěl k závěru, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené…“ (srovnej například nález sp. zn. I ÚS 2929/07 z 9. 10. 2008, nález I. ÚS 1452/09 ze 17. 8. 2009, nález IV. ÚS 1087/09). Žalobce není organizační složkou státu, nicméně Ústavní soud nálezem ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, rovněž judikoval, že za situace, kdy do organizační struktury žalobce je zařazen Útvar správy a vymáhání televizních poplatků, tedy žalobce sám spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do určité míry vytrácí. Je tomu tak z toho důvodu, že ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Náklady vynaložené na právní zastoupení advokátní kanceláří pak nejsou účelně vynaloženými, neboť sám žalobce disponuje personálními prostředky pro úspěšné uplatnění a bránění práva v takto typizovaných případech. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů právního zastoupení žalobci nepřiznal. S ohledem k výše uvedenému pak soud žalobci, jakožto účastníku nezastoupenému advokátem, přiznal paušální náhradu dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 režijní paušály po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé), celkem tedy náklady řízení představují částku ve výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.