7 C 210/2021-58 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19. 4. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.368,40 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši ode dne 7. 6. 2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru, podle které čerpal úvěr ve výši 4.000 Kč na jeho bankovní účet u [právnická osoba], žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutý úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.368,40 Kč ve sjednaném dni splatnosti 6. 6. 2019. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů, provedl registraci na webových stránkách a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrženou výší úvěru [částka] a jeho splatností, po odeslání byly finanční prostředky odeslány na [anonymizováno] účet, který žalovaný uvedl, platba byla zaslána s variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný neprovedl žádnou platbu, z titulu uzavřené smlouvy dluží nesplacenou jistinu [částka] a poplatek za poskytnutí úvěru 4.368,40 Kč, úvěr byl splatný dne 6. 6. 2019. Předmětná pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování. 3. Z písemné smlouvy o úvěru datovaného [datum] bylo prokázáno, že původní věřitel navrhl uzavření smlouvy s úvěrovým rámcem ve výši 4.000 Kč na dobu určitou, žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr s poplatkem za poskytnutí ve výši 4.368,40 Kč nejpozději do 6. 6. 2019. Z potvrzení o provedené platbě bylo prokázáno, že původní věřitel úvěr poukázal dne [datum] na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Ze zprávy [právnická osoba] bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný, dne [datum] byla na účtu evidována příchozí platba ve výši 4.000 Kč od původního věřitele. V rámci přípravy jednání nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobkyně prokázala řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávky ve znění příloh číslo 1 a 2 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována. Písemným oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 bylo prokázáno, že žalovanému bylo řádně oznámeno postoupení pohledávky a před podáním žaloby byl vyzván k zaplacení dluhu. 4. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně zaplacení částky 4.000 Kč, ve zbývající části byla podána nedůvodně. 5. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující řádné přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a jeho tehdejších členů domácnosti. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 4.000 Kč, který mu byl na jeho bankovní účet vyplacen dne 7. 5. 2019, žalovaný neprovedl žádné plnění na úhradu dluhu, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč, ohledně zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve vši 4.368,40 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle výsledků řízení byla žalobkyně úspěšná v 48 % uplatněného nároku, žalovaný byl úspěšný v 52 %, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.