9 C 232/2021-39 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 92 243,60 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je vlastníkem nemovitosti, pozemku [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsané na listu vlastnictví [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek]. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce spolu dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu k bytu [číslo] který se nachází v budově specifikované výše. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 s tím, že se doba nájmu automaticky prodlužuje o 12 měsíců. Nájemné bylo sjednáno ve výši 11 200 Kč měsíčně spolu se zálohami na služby spojené s užíváním bytu ve výši 650 Kč pro jednu osobu. Celková výše měsíčních plateb tak činila částku 11 850 Kč. Dne 18. 11. 2020 byla žalovanému oznámena výpověď z nájmu bez výpovědní doby z důvodu neplacení nájmu o více jak tři měsíce. Žalobce s žalovaným dne [datum] uzavřeli dohodu o uznání dluhu, dohodu o splátkách, kde se vzájemně shodli na celkové výši dluhu 89 130,60 Kč. Žalovaný se zavázal ho uhradit ve 12 měsíčních splátkách, přičemž první splátka 4 000 Kč splatná 31. 1. 2021, následujících 10 splátek ve výši 8 000 Kč splatné k 20. dni v měsíci počínaje 20. 2. 2021 a poslední splátka ve výši 5 130,60 Kč bude uhrazena do 20. 12. 2021. V případě byť jen jediné řádně nesplacené splátky se stává dluh splatným celý. Strany si dohodly smluvní pokutu v případě porušení povinnosti žalovaného ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou měsíční splátky splatné 20. 2. 2021, kdy namísto 8 000 Kč uhradil pouze 4 000 Kč. Celkově tedy žalovaný uhradil pouze 8 000 Kč. Žalovaný rovněž neuhradil nedoplatky z vyúčtování za rok 2020 za elektřinu a vodu ve výši 1 113 Kč splatné ke dni 31. 3. 2021. Žalobce se u žalovaného opakovaně domáhal úhrady. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [celé jméno žalobce] jako pronajímatelem a [celé jméno žalovaného] jako nájemcem soud zjistil, že žalovaný si pronajal byt [číslo] nacházející se ve 3. nadzemním podlaží o celkové rozloze cca [výměra] v budově [adresa] na ulici [ulice], [PSČ] [obec]. Nájemní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 s tím, že po uplynutí doby nájmu se nájem bytu automaticky prodlužuje o 12 měsíců, a to i opakovaně. Nájemné za jeden měsíc činil 11 200 Kč, zálohy za domovní služby spojené s užíváním bytu 650 Kč měsíčně za jednu osobu. Přípisem ze dne 18. 11. 2020 oznámil žalobce jako pronajímatel žalovanému výpověď z nájmu bez výpovědní doby bytu [číslo] na adrese [adresa]. Z dohody o uznání dluhu, dohodě o splátkách soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný v dohodě uznal svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu i výše a zavázal se ho hradit formou měsíčních splátek. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. Podle § 2201 zákona č. 80/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že žalovaný vůči žalobci uznal svůj dluh co do důvodu i výše ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. Dluh nesplácel, jak byli dohodnuti. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Včasným neuhrazením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení. Podle § 1970 o. z. má proto žalobce dále nárok na úroky z prodlení, přičemž výši úroků stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 470,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 690 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 243,60 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 480 Kč ve výši 4 300,80 Kč.