9 C 238/2021-29 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 2 094 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalované téhož dne poskytnuta částka ve výši 1 500 Kč, splatná původně do 4. 5. 2017, dodatkem ke smlouvě, byla splatná do 13. 6. 2017. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu úvěru ve výši 1 500 Kč a dále poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 594 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne [datum] na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná jistinu 1 500 Kč dosud neuhradila. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dodatku ke smlouvě, potvrzením o odeslání jistiny k datu [datum] na číslo účtu s uvedením rodného čísla žalované a její identifikace bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 1 500 Kč s tím, že žalovaná požádala o prodloužení splatnosti úvěru do 13. 6. 2017 a zavázela se tak zaplatit poplatek ve výši 594 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, kdy byl předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována přípisem ze dne 2. 2. 2021. Přípisem ze dne 2. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Dluh za žalovanou byl postoupen ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Příslušenstvím pohledávky je poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 594 Kč, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 094 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.