9 C 274/2020-51 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] její právní předchůdce, [právnická osoba] [právnická osoba ] [právnická osoba ], uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a to převodem na bankovní účet. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do 6. 5. 2015 zápůjčku ani částečně nesplatil. Nastala splatnost celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k převodu pohledávky za žalovaným ze [právnická osoba] [právnická osoba ] [právnická osoba ] na žalobkyni. Žalovaný uvedl, že žalovanou částku uhradil, k tomuto předložil ústřižek poštovní poukázky na částku 5 932 Kč. Žalobkyně svým podáním ze dne 2. 12. 2020 vzala žalobu částečně zpět. O tom soud rozhodl usnesením ze dne 18. 1. 2021, č. j. 9 C 274/2020-50. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřela smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky. Žalovaný je řádně nevrátil v dohodnuté době, zaplatil je až po podání žaloby. Včasným neuhrazením se žalovaný dostal s úhradou do prodlení, žalobkyni tak vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný žádným způsobem nárok žalobce nezpochybnil ani nevyvrátil. Dne 24. 11. 2020 uhradil částku 5 932 Kč. Žalobkyně započetla na jistinu 4 000 Kč a 1 489 Kč na náklady řízení, částku 443 Kč na úrok z prodlení. Částka 1 373,62 Kč je tak zbylé příslušenstvím. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobě v rozsahu zpětvzetí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pokud jde o zaplacenou část nákladů řízení, pak tyto zaplatil žalovaný před rozhodnutím soudu. Žalovaný je tak platil bez právního důvodu, který vzniká až rozhodnutím soudu, jež má konstitutivní povahu. Soud je povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení s výjimkou případu, kdy se žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdá. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 1 489 Kč.