9 C 274/2021-44 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 3 832,92 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě které se původně věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 12 000 Kč spolu s příslušenstvím do 4. 10. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 Kč - 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne [datum]. Žalovaný ani dodatečně svoje povinnosti nesplnil, dluží nesplacenou jistinu 3 240 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 940 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu po revizním přepočtu žalobkyně požaduje smluvní okutu ve výši 592,92 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ji uzavřeli dne [datum] právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Jde o spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč, splatný jednorázově. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 12 000 Kč do 4. 10. 2020, zápůjční úroková sazba byla 0 % a RPSN za celý úvěr 0 %. Strany si dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění klienta, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. Z výpisu z účtu [banky] [anonymizováno] bylo prokázáno, že na účet [právnická osoba] finance došla dne 31. 7. 2020 platba [částka], z účtu č. [bankovní účet], název účtu [celé jméno žalovaného], [variabilní symbol]. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] odeslaná částka ve výši 7 300 Kč pod [variabilní symbol] a dne [datum] částka 4 700 Kč pod [variabilní symbol]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému toto bylo oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobkyni. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 832,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.