9 C 296/2021-26 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 11 160 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději dne 16. 9. 2018 spolu s poplatkem ve výši 2 160 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelského účtu byl podmíněn souhlasem žalovaného s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Registrace byla zakončena zadáním bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považovala za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy žalovaným. Úvěr ve výši 9 000 Kč byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částka ve výši 9 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč vrátit do 16. 9. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postupu pohledávky byl žalovaný informován přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný nesplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplatil. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobkyni. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.