12 C 10/2022-40 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 36.924,80 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba ] [jméno] [příjmení] [jméno], prostřednictvím zprostředkovatele úvěru dne [datum] vyhověla žádosti o úvěr [číslo] tím došlo mezi bankou a žalovanou k uzavření smlouvy, kdy banka se zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 36.035 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 25,21 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1.258 Kč. Žalovaná své povinnosti však neplnila, proto došlo dne 31. 8. 2021 k zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] pak pohledávka přešla žalobci, který se stal aktivně legitimovaným k podání žaloby. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, vůči soudu zůstala nečinná a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložení smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno] [IČO], kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na pořízení zboží v ceně 36.035 Kč, žalovaná se zavázala uhradit 48 měsíčních splátek ve výši 1.258 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 25,21 % ročně. Z přípisu ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce odstoupil od uzavřené úvěrové smlouvy pro porušování povinnosti žalované splácet sjednané splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2021 bylo zjištěno, že nároky z uzavřené úvěrové smlouvy byly postoupeny na žalobce. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 36.035 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Dluh za žalovanou byl postoupen na žalobce. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.656 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.478 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36.924,80 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.