12 C 100/2022-163 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 255.862,94 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], písemnou smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] v níž se žalovaný zavázal v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 8. 2014 splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý hypoteční úvěr ve výši 985.570 Kč společně s úroky, hypoteční úvěr měl být uhrazen nejpozději do 15. 9. 2043. Dodatkem ke smlouvě o hypotečním úvěru ze dne 20. 7. 2014 byla následně doba splatnosti úvěru prodloužena do 15. 2. 2044. Úroková sazba byla mezi stranami sjednána ve výši 2,99 % ročně z čerpané jistiny hypotečního úvěru s fixací do 14. 3. 2019. Dodatkem ke smlouvě o hypotečním úvěru ze dne [datum] byla sjednána nová výše úrokové sazby na dobu od 15. 3. 2019 do 14. 3. 2024 ve výši 2,99 % ročně. Žalovaný nesplácel hypoteční úvěr řádně a včas, byl právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou o hypotečním úvěru nucen úvěr zesplatnit a žalovanému zaslat předžalobní výzvu. Předžalobní výzva ze dne 4. 1. 2019 byla právnímu předchůdci žalobce vrácena zpět s tím, že celková výše pohledávky k uvedenému datu byla ve výši 210.714,54 Kč. Konečná splatnost pohledávky nastala dne 19. 1. 2019. Dále žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], písemnou smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalovaný zavázal v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20.8.2014 splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr ve výši 200.000 Kč společně s úrokem 13,9 % ročně z vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce byl v souladu se smlouvou o úvěru nucen úvěr zesplatnit a žalovanému zaslat předžalobní výzvu. Předžalobní výzva ze dne 4. 1. 2019 byla právnímu předchůdci žalobce vrácena zpět s tím, že celková výše pohledávky k uvedenému datu byla ve výši 64.102,23 Kč. Konečná splatnost pohledávky nastala dne 19. 1. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byly výše specifikované pohledávky postoupeny na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel poskytl žalovanému částku 985.570 Kč, dlužník se zavázal splácet dluh měsíčními splátkami. Toto dlužník řádně nečinil, proto byl úvěr zesplatněn. Ze smlouvy o perfektní půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel žalovanému poskytl částku 200.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami. Toto však řádně nečinil, proto byl úvěru zesplatněn. Následně pak byly oba úvěry postoupeny žalobci, o tomto byl žalovaný písemně informován. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce byly uzavřeny jednak smlouva o hypotečním úvěru a dále smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty sjednané částky. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěry řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34.922,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11.787 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9.260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4.015,20 Kč.