12 C 147/2022-36 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2022 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 31.350 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o povoleném přečerpání - dodatek ke smlouvě o účtu, na základě kterého poskytl žalobce žalované úvěr ve formě povoleného přečerpání zůstatku na účtu, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu. Žalovaná se zavázala splácet žalobci vyčerpané peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období šesti měsíců, resp. nejpozději do šesti měsíců po posledním splacení, dále se zavázala splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků ke konci každého kalendářního měsíce a hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaná byla oprávněna vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Dlužná částka k 21. 4. 2022 činí 36.099,10 Kč, a to jistina 30.000 Kč, poplatky 1.350 Kč, smluvní úrok 4.138,84 Kč a úrok z prodlení 610,26 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl zrušen. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 4. Z předložené smlouvy v aplikaci CEPR soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentu s úvěrovým limitem 30.000 Kč. Tato smlouva byla uzavřena na základě toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu dne [datum] Touto smlouvou se žalobce zavázal ve prospěch žalované zřídit a vést běžný účet [číslo]. 5. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala finanční prostředky do výše kontokorentu. Vzhledem k tomu, že nesplácela dluh podle smlouvy, byla upomínána a vyzývána k plnění. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru na běžném účtu žalované ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 30.000 Kč. Žalovaná tuto částku také vyčerpala, neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.432 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.254 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31.350 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.