12 C 161/2022-65 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou soudu podanou dne 3. 3. 2022 žalobce navrhl uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 21.211,76 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 21.211.76 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 11. 2021. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Na výzvu soudu pak žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Dále doplnil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3.410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobce doložil potvrzení o provedení platby od [právnická osoba], [anonymizováno] (4ks), dle kterých žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši vždy na bankovní účet č.: [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi 27. 03. 2020 – 02. 02. 2021 a [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] v období mezi 03. 02. 2021 – 14. 06. 2021. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil na účet původního věřitele celkem 34.495,16 Kč. Soudu byla k důkazu předložena smlouva o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jalo klientem, tato smlouva není ze strany žalovaného podepsána, z tohoto listinného důkazu plyne, že měla být uzavřena smlouva o úvěru opakovaně čerpaném, kdy výše limitu činí 80.000 Kč s úrokem 126 % ročně (10,5 % měsíčně). Z tvrzení žalobce a potvrzení o čerpaných platbách pak plyne, že ze strany společnosti [právnická osoba] měly být vyplaceny částky 15.000 Kč dne 27. 3. 2020, 1.400 Kč dne 20. 10. 2020, 7.000 Kč dne 3. 2. 2021 a 1.000 Kč dne 14. 6. 2021, celkem tedy 24.400 Kč. Dále pak žalobce doplnil, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil na účet původního věřitele celkem 34.495,16 Kč. Soudu nebylo doloženo a věrohodně prokázáno, že by byla prověřena řádně úvěruschopnost žalovaného. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že nedošlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru. Do dispozice žalovaného však přešla částka v úhrnné výši 24.400 Kč, tímto mu vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný však uhradil částku 34.495,16 Kč, tedy nadále nic nedluží, proto namohla do dispozice žalobce přejít tato pohledávka. Žaloba proto byla nedůvodná a soudem byla zamítnuta. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byl úspěšný žalovaný, jemuž však náklady řízení nevznikly.