12 C 186/2022-40 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou soudu podanou dne 20. 5. 2022 žalobce navrhl uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částky uvedené ve výroku I. rozsudku se zdůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], písemnou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost 10.000 Kč. Žalovaná uhradila částku 11.100 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalobce požaduje úhradu nesplacené jistiny 4.238,91 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 178,72 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 1.974,55 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 374,47 Kč, nesplacený inkasní poplatek 725,35 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 689,84 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 379,41 Kč, smluvní pokutu 1.678,61 Kč, zákonný úrok z prodlení od 23. 12. 2021 z jistiny 4.238,91 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující: 4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že 28. 8. 2019 žalovaná požádala o poskytnutí úvěru, kdy uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou do 30. 11. 2019 s výší měsíčního příjmu 9.332 Kč s měsíčními výdaji 4.410 Kč (domácnost 1.000 Kč, bydlení, energie 3.410 Kč), doložila nespecifikované výplatní pásky, ústřižky (blíže nespecifikované) a pracovní smlouvu. Nebylo doloženo a prokázáno, že by žalovaná doložila své výdaje, že by ze strany věřitele byly podrobněji zkoumány majetkové, zdravotní, výdělkové a výdajové poměry žalované. Na základě tohoto pak byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalovaná zavázala hradit 14 splátek ve výši 1.328 Kč, kdy evidentně se jednalo o spotřebitelský úvěr. 5. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Dále bylo doloženo, že předmět úvěru byl žalované reálně předán, tedy převeden do její dispozice. 12. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované, kdy při posuzování se vůbec nezabýval výší výdajů žalované, od příjmů žalované ve výši 9.332 Kč pouze odečetl výdaje ve výši 4.410 Kč, nezabýval se ani tou skutečností, že poskytnutý úvěr měl být splácen i po skončení pracovního poměru žalované. 13. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaná do své dispozice dostala částku 10.000 Kč, na tuto uhradila částku 12.100 Kč. Z výše uvedeného je patrné, že nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná obdržela částku 10.000 Kč, která se tak stala bezdůvodným obohacení žalované. 14. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná přijala částku 10.000 Kč, na kterou uhradila 12.100 Kč, byla žaloba posouzena jako nedůvodná a byla proto zamítnuta. 16. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.