12 C 307/2021-27 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 3.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 1. 2017. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo doloženo, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Tento ji také vyzval k úhradě dluhu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 3.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 21. 1. 2017, což neučinila. Soudu bylo dále doloženo, že žalované byla úvěrovaná částka vyplacena. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Dluh za žalovanou byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.