12 C 314/2021-58 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 50.048,69 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena Rámcová smlouva, na základě které žalobce žalované aktivoval běžný účet, na kterém žalovaná požádala o kontokorent, který jí byl povolen do limitu 50.000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky, které měla vracet v případě vzniku kontokorentu, to nečinila a žalobce proto přistoupil k zesplatnění dne 2. 7. 2021. K tomuto dni dluh činil 49.998,69 Kč a dlužný úrok. Žalovaná nic neuhradila, ač k tomu byla opakovaně písemně vyzývána. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z rámcové smlouvy a smlouvy o spotřebitelském úvěru formou kontokorentního čerpání prostředků z účtu vedeného žalobcem pro žalovanou až do výše 50.000 Kč soud zjistil, že tvrzení žalobce v žalobě uvedená jsou pravdivá a podložená důkazy. Z výpisu z účtu vedeného žalobcem pro žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná přečerpala finanční prostředky na účtu do záporného zůstatku, tyto měla vrátit sjednaným způsobem, toto však nečinila. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50.000 Kč, který byl také čerpán. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.809,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.002 Kč a doloženého cestovného ve výši 807,50 Kč.