12 C 316/2021-47 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 9.208 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že na základě žádosti žalované jí žalobce poskytl revolvingový úvěr formou převodu sjednané finanční částky na účet žalované do její dispozice s rámcem 5.000 Kč, na základě toho pak žalobce žalované na její účet převedl částku 5.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách ve výši jedné pětiny, minimálně 300 Kč, dále se zavázala uhradit poplatek 1.000 Kč za schválení a poskytnutí úvěru a úrok. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložených dokladů bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 5.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši jedné pětiny dlužné částky, minimálně 300 Kč, žalovaná žalobci poskytla kopii svého občanského průkazu. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán, žalovaná však nedodržela podmínky splácení dluhu. Na základě její nečinnosti a neplnění smluvních podmínek splácení dluhu se stal dluh splatný dne 31. 5. 2021 a žalovaná je tak od 1. 6. 2021 v prodlení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr s rámcem ve výši 5.000 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.208 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.