12 C 325/2021-49 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 296.958,15 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které žalované byla poskytnuta částka 300.000 Kč jako úvěr, žalovaná se zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách ve výši 4.561,09 Kč. Toto neučinila, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 26. 11. 2020. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. Z předložené úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 300.000 Kč, tato se zavázala hradit 96 měsíčních splátek ve výši 4.561,09 Kč. Z výpisů z úvěrového účtu pak bylo zjištěno, že žalovaná svůj závazek nedodržela. Na základě toho pak přípisem ze dne 28. 11. 2020 žalobce úvěr prohlásil za splatný a žalovanou vyzval k úhradě, toto však neučinila. Před uzavřením smlouvy žalovaná doložila žalobci, že bydlí u rodičů, doložila výši svého příjmu 23.7696 Kč s tím, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaná neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59.311 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11.879 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 296.958,15 Kč sestávající z částky 9.500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39.200 Kč ve výši 8.232 Kč.