14 C 71/2021-52 — Okresní soud ve Znojmě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 17 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 090,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 306,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 456,56 Kč, úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 11 090,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 23 975 Kč, což byla zápůjčka 14 000 Kč a souhrnný poplatek 9 975 Kč v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 15 měsíčních splátek po 1 599 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, poslední splátka byla splatná 18. 4. 2017. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 18,15 % ročně. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně nesplnil, na plnění dluhu provedl jen částečnou úhradu ve výši 6 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaný dluží nesplacenou jistinu 11 090,92 Kč, souhrnný poplatek 6 584,08 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávky, tedy [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne [datum] a předžalobní výzvou 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu. 2. Žalobkyně k doplnění žaloby uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, majetkové situace žalovaného ověřila z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy, z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako strojírenský dělník, jeho čistý příjem činí 15 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. 3. Žalovaný se k doručené žalobě písemně nevyjádřil, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které původní věřitel žalovanému v hotovosti půjčil částku 14 000 Kč, žalovaný se zavázal půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 9 975 Kč v 15 měsíčních splátkách po 1 599 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, první splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že pracuje jako dělník s měsíčním příjmem 15 000 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činily 7 200 Kč, neměl žádnou jinou půjčku, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel v nájmu, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli uvedl a doložil platný občanský průkaz, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, důvodem zápůjčky uvedl vybavení domácnosti. 5. Z předložené umořovací tabulky bylo prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu zápůjčky nepravidelnými platbami pouze částku 6 300 Kč, poslední úhradu zaplatil 30. 10. 2016. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Smlouva byla uzavřena dne [datum], poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2017. Podle předložené tabulky umoření žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, na dluh uhradil nepravidelnými platbami pouze částku 6 300 Kč a nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 28. 1. 2021. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze kartu zákazníka ze dne [datum], ve které žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry s doložením pracovní a nájemní smlouvy a platného občanského průkazu, v době podání žádosti měl žalovaný celkový příjem z pracovní činnosti 15 000 Kč měsíčně, v kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje 7 200 Kč, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost, v kartě zákazníka uvedené odhadované výdaje žadatele ve výši 7 200 Kč měsíčně u svobodného zaměstnance jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2016, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný doložil pouze pracovní smlouvu, navíc ze dne 6. 1. 2016, tedy uzavřenou pouhých 12 dnů před uzavřením smlouvy o zápůjčce a je tedy otázkou, zda se jednalo o smlouvu na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, žádným způsobem nebyly prokázány jeho měsíční životní výdaje a hrazení nákladů na bydlení v nájmu. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy [datum] ve stejný den, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný platbami v hotovosti zaplatil celkem 6 300 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 700 Kč (14 000 Kč – 6 300 Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 1. 12. 2016, tedy po marném uplynutí měsíční lhůty po úhradě posledního peněžitého plnění splátky ze strany žalovaného. 7. Ve zbývající části, tedy ohledně zaplacení dlužné částky smluvního poplatku, smluvního úroku ve výši 18,05 % ročně a kapitalizovaného úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.